Malíř Klingsor trochu připomíná Járu Cimrmana, ačkoli na rozdíl od něj se věnuje pouze jednomu uměleckému oboru. Jeho život je ovšem stejně podivuhodný. Na stockholmské malířské škole například maluje stranou ostatních studentů, kteří se dlouho domnívají, že je cosi jako školník nebo vrátný. V Paříži zase pilně obchází všechny výtvarné školy, ale do žádné se neodváží vstoupit — přesto později s oblibou hovoří o zásadním vlivu „pařížského období“ na celou svou tvorbu.

V románu o fiktivním malíři Klingsorovi si autor tak trochu dělá legraci sám ze sebe i ze spisovatelů a umělců vůbec. Pomocí pečlivě dávkovaného humoru, ironie a sebeironie se mu daří nevážným způsobem nastolovat smrtelně vážná témata.