„Odkdy jedeš po chlapech v kravatách? Líbí se ti jen chlapi, co vypadají, jako by chlapy v kravatách přepadali. Se zbraní.“ To byla pravda. V roce 2003 už jsem měla jasně daný typ. Klidně jsem mohla mít na srdci obří nápis „Hodným klukům vstup zakázán“. A právě proto jsem měla Kena Eastona zařazeného jako kamaráda. Býval fotbalovou hvězdou, voněl čerstvě vypraným prádlem a ne zatuchlými cigaretami, a měl víc kravat než tetování. Pšá. NU-DA. Jenže čím víc jsem svého fešného kámoše poznávala, tím víc se mi nabízelo otázek. Otázek jako