Dva mladí hudebníci a jejich náhodná přítelkyně cestují po Evropě, živí se převážně hraním na ulicích a příležitostnou prací. Zatímco pro Michala – odněkud z Východu, je tento způsob žití plně uspokojující, Pařížan Pierre hledá cestu, jak se stát uznávaným fotografickým reportérem, aniž by byl nucen využít konexí svého otce. Pro dívku Agnes je cestování a vystupování v klubech především prostředkem k získání vlastní identity a vyrovnání se s problematickými zážitky z časů dětství a dospívání na samotě uprostřed norské divočiny.

Děj je postaven na výpovědích trojice hlavních hrdinů, kteří dané situace vidí z pohledů svých dosavadních životních zkušeností. Každý z této nesourodé skupinky si s sebou nese prožitky z odlišných prostředí, ale spojuje je láska ke svobodnému životu, parta společných uměleckých přátel od Rafinérie, což je slangový výraz pro pařížskou stavbu Centre Pompidou a v neposlední řadě klub U Tiché Seiny, kde získávají azyl pro pravidelné hudební produkce. Po několika společně prožitých měsících se osudy přátel oddělují, neboť každý má o své budoucnosti jiné představy. I když se po čase opět všichni touží setkat, ke společnému návratu jim zabrání zbytečná Pierrova smrt.

Dějištěm knížky je několik států Evropy, mezi kterými se přátelé pohybují za pomoci prostředku SpeedoSpray, jímž falšují vlakové jízdenky. Drobné reálie čtenáře odkáží do začátku devadesátých let, ale přesná doba není nikterak podstatná, děj se mohl odehrávat před deseti lety stejně dobře jako v současné době.

Knihu není psána s důrazem na tématické „zaškatulkování“ – její podtitul by mohl například znít: „Trainstory – příběh o sirénách, přátelství a volnosti na kolejích, s vědomím, že saxofon není všechno.“