Chtěli jsme práce pacientů ukázat, a proto jsme je zkomponovali do nového, propojeného útvaru. Je jednoduché prezentovat tvorbu osob s psychickou poruchou prostřednictvím jejich výtvarných prací, ty obvykle vyvolávají překvapení a líbí se. Podobně je to i s arteterapeutickými produkty různého druhu. S literaturou, dokonce poezií, se to má jinak. Básně jsme chtěli prezentovat nějak odlišně, ne jako recitační pásmo, ne jako knižní výběr z tvorby psychiatrických pacientů, ale tak, aby výsledek čtenáře zaujal. Proto jsem „objednala“ zkomponování a doplnění textů pacientů u Mgr. Gabriely Marhevské, o níž jsem věděla, že sama hodně píše (i když si to ostýchavě nechává pro sebe). Požádala jsem ji, aby prošla horu prací pacientů, které se u mě za roky nasbíraly, a z nich vytvořila něco, co by se dalo dramaticky ztvárnit (přes mnohé pokusy se mi nepodařilo najít režiséra a čtyři ochotné herce, naposledy mě odmítli s tím, že je to příliš smutné a skoro to navádí k sebevraždě). „Fialka“ je jejím výběrem a její vlastní tvořivou prací je propojení segmentů básní různých autorů vlastní básnickou myšlenkou a textem.