Svým přímým, upřímným a něžným příběhem kniha ukazuje, jak děti dokáží rozpoznat a vypořádat se s úzkostí – ať už je vyvolána špatným rozhovorem, snahou o dokonalost nebo přehnanými očekáváními od sebe sama.

O čem příběh je? Hlavní postava, malá zaječí holčička ZUZA, se jednoho sobotního rána nadšeně vydává do klubu, kde na ni čekají lekce kreslení a šachu. Den se ale rychle stává napjatým: nejprve přijde pozdě, pak si pokazí kresbu a pak v rozzlobení řekne něco ošklivého své kamarádce želvě. Učitelka jí neustále kárá a ona se stydí a celé dny přemýšlí o tom, co se stalo. Její myšlenky jí přemůžou: má pocit, jako by své přátele ztratila navždy, že už s ní nikdo nebude nikdy mluvit. Trápí jí stud, vina a sebeobviňování. Nakonec rodičům řekne, co jí trápí. Maminka a táta ji ujišťují: každý dělá chyby, důležité je o nich mluvit, omluvit se a poučit se z nich.

Příběh živě ukazuje, jak může být duševní rovnováha dítěte narušena, pokud nemůže mluvit o emocích, které v něm víří. Kniha poskytuje praktické rady, jak úzkost snižovat: hluboké dýchání, počítání, zpěv, kreslení a nalezení imaginárního útočiště. Zdůrazňuje, jak důležité je, aby se děti mohly s důvěrou obrátit na své rodiče, učitele nebo přátele. Ukazuje jak odpuštění vede k novému začátku: vztahy lze po omluvě znovu nastartovat a ne všechny chyby jsou trvalé nebo fatální.

Kniha učí děti rozpoznávat, pojmenovávat a přijímat své vlastní pocity. Uvádí praktické nástroje pro zvládání konfliktů a strachů, a také příklady, jak se omluvit a jak můžeme věnovat pozornost pocitům druhých. 

Na knize spolupracovala autorka textu Ana Serna s dětským psychologem Henarem Iňigem. Kniha krom prvního a čtení a větších písmen, také učí děti jak se vypořádat se různými těžkými situacemi, se kterými se setkají poprvé.

Kniha je doprovázena krásnými ilustracemi Kasandry. Je vhodná i pro genetickou metodu čtení.