Ač jsem byla připravena, tak to nebylo jednoduché čtení. I tak to bylo šílené, ale bohužel reálné. Věřila jsem každé představě autorky, nepochybovala jsem ani chvilku, že by se to mohlo stát.
Tleskám za odvahu napsat pravdu o tom, jak jsme křehcí, že ve chvíli ohrožení jsme nekontrolovatelní a že když nejsou uspokojeny naše základní potřeby, tak se z většiny z nás vytrácejí lidské hodnoty a vše je na úrovni přežití. To je fakt. A tak je to všude na světě, v jakékoli době, stavu a příslušnosti, ženy to často odnesou nejhůř. Ale nepaušalizuji, jen poukazuji a ne vždy je na místě dělat soudy ohledně pohlaví, je to konstatování rovnosti, které nebylo dovršeno a z hlediska fyzických sil asi nikdy nebude.
Ale je tam daleko víc statečných lidi, kteří nikdy lidmi být nepřestanou. A to je dobře.