Fuksův románový debut (1963) upoutal originalitou autorova životního názoru a způsobem vyprávění. Až podivně působí titulní postava nenápadného, pasivního úředníka, lpícího na lidské důstojnosti a dobrotě a hledajícího způsob, jak uniknout před blížícími se hrozbami. Vypravěčova osobitá perspektiva vyvolává u čtenáře nejistotu, nakolik je realita absurdní a temná, nebo banální a obyčejná, a zvědavost, zda je příběh groteskní, či smutný. Dílo se i v překladech do mnoha jazyků obracelo k těm, kdo se trápili tragédií holokaustu a existenční nejistotou