V letech 1992 a 1993 Umberta Eca pozvali na Harvardovu univerzitu na šest přednášek o literární teorii. Čekal-li tehdy některý student suchopárný výklad, pamatuje si své překvapení pravděpodobně dodnes. Beletristický text je v Ecově podání lesem, v němž může čtenář rozjímat, nebo se ztratit, chodit po prochozených cestách, nebo si vyšlapat svou vlastní. Eco vyzývá čtenáře, aby se znovu zamysleli nad tím, jak čtou a co od nich text očekává. Na nesčetných příkladech od Tří mušketýrů přes romány o Jamesi Bondoovi až po současné detektivky (či porno) ilustruje literární techniky, kterými texty dosahují svých cílů, roli, kterou v nich hraje čas, či míru, do jaké fikce parazituje na realitě a naopak. Vzhledem ke své nadčasovosti má Šest procházek literárními lesy čtenáři dozajista co říct i po třiceti letech.
V nakladatelství Argo vychází soubor v novém překladu.