Chata byla pro Isherwooda Williamse vždy zvláštním místem, útočištěm před požadavky společnosti. Jednoho dne ho však při túře uštknul chřestýš a samota, po které tolik toužil, nabyla hrozivého významu.

Několik dní byl nemocný a blouznil. V jednu chvíli se probudil a zjistil, že na něj ze dveří chaty hledí dva cizí lidé. Kupodivu mu však nenabídli pomoc, ale vyděšeně utekli. Nedlouho poté začal Ish kašlat. Trpěl zimnicí a horečkou a na kůži se mu objevila vyrážka podobná spalničkám.

Byl jedním z mála, kteří tuto zvláštní nemoc přežili, ale to ještě nevěděl. Když se konečně cítil být zdráv, zamířil domů – a téměř okamžitě si všiml, že je něco jinak. Bylo to zlověstné. Na silnici ho nepředjížděla auta, nedaleká benzínka vypadala opuštěně a na kraji silnice poblíž malého městečka uviděl mrtvolu.

Bez rádia a telefonu neměl Ish o náhlém zániku lidstva ani tušení. Unikl smrti, ale nemohl uniknout katastrofě – a nyní si uvědomil, že ho zajímá, jak dlouho bude trvat, než z povrchu země zmizí všechny stopy civilizace.