Jaroslav Seifert (* 23. září 1901 Praha, Rakousko - Uhersko - † 10. ledna 1986 Praha, ČSR ) Jaroslav Seifert je náš jediný nositel Nobelovy ceny za literaturu. Prestižní ocenění získal v roce 1984, akademie vzala v potaz kromě básnického díla také jeho odvážné občanské postoje. Sám Seifert vnímal cenu jako ocenění celé básnické generace, za jejíhož největšího básníka považoval Vladimíra Holana. V roce 1929 byl Seifert vyloučen z KSČ, protože nesouhlasil s gottwaldovským vedením. Vystupoval kriticky i v padesátých a šedesátých letech. V roce 1977 byl jedním ze signátářů Charty 77. Mnoho let nesměl publikovat.

Po období poetismu přešel Seifert ve třicátých letech k intimní lyrice (sbírky Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro, sbohem). Reakcí na mnichovské události byl soubor Zhasněte světla. Během okupace vydal sbírky Vějíř Boženy Němcové nebo Kamenný most. Předznamenáním autorových problémů s režimem byla Píseň o Viktorce z roku 1950 - prorežimní kritika text odmítla. Po několikaleté odmlce vyšla Seifertovi až sbírka Maminka (1954), která se řadí ke klenotům české poezie. Pozoruhodné jsou i básníkovy vzpomínky Všecky krásy světa, které vyšly v samizdatu roku 1979.