Marcel Pagnol (* 28. února 1895 Aubagne u Marseille - † 8. prosince 1974 Paříž ) Marcel Pagnol patřil mezi nejvýznamnější dramatiky meziválečného období. Po počátečních nepříliš úspěšných pokusech o dramatickou tvorbu zaznamenaly velký divadelní úspěch jeho hry z lidového prostředí Marseille Abeceda úspěchu (1928) a vzápětí nato především volná jevištní trilogie Malajský šíp (1928), Fanny (1931) a César (1932), která se dočkala dokonce několika filmových zpracování. K divadlu se vrátil až v roce 1953 Jidášem. V roce 1946 byl zvolen do Francouzské akademie. Nejlépe se uplatnil Pagnolův vypravěčský talent v knihách vzpomínek vydaných česky pod názvem Jak voní tymián (Vyšehrad 2000). Později je doplnil ještě svazkem Čas tajností (1965), poslední díl Čas lásek nedokončil, jeho fragmenty vydali přátelé po autorově smrti. Nejrozsáhlejší Pagnolovou výpravnou prózou je dvoudílná Živá voda (1963). Pagnol napsal také svazek esejů Poznámky o smíchu (1947). Jmenujme ještě drobnou prózu z autorova raného období Dívenka s tmavýma očima.