Stěžejními tématy této práce jsou změny v titulatuře, podoba nobilitačního procesu, a v neposlední řadě také zásluhy, díky kterým bylo možné stát se v pobělohorském období, resp. v letech 1627–1657, šlechticem.

V této době bylo v českých a rakouských dědičných zemích nastoleno mnoho legislativních změn, které ovlivnily mimo jiné nižší šlechtu. Právě v tomto období lze vysledovat počátky tzv. „Nové šlechty“. Klíčovým mezníkem bylo vydání Obnoveného zřízení zemského, které stanovilo právní rámec těchto změn, a v následujících třech desetiletích se nový systém vstupu do šlechtického stavu zabíhal. Proměnila se struktura šlechtické hierarchie, narostlo také množství nobilitačních listin, které stvrdily úspěšné dokončení procesu povýšení do šlechtického stavu.

Ve sledovaném období let 1627–1657 jsou sice tyto listiny málo sdílné, přesto umožňují proniknout alespoň částečně do tajů změn ve šlechtické titulatuře.

Studium těchto listin zároveň přináší otázky: čím bylo možné zasloužit si šlechtický titul, byli noví šlechtici schopni proniknout na vyšší příčky šlechtické hierarchie, či jak dlouho byla rodina schopna udržet si své nové postavení? Odpovědi autorka hledala i v jiných pramenech a literatuře a pokusila se, pokud to bylo jen trochu možné poskládat rodinné biografie rodin nových šlechticů a tím pootevřít dveře do světa lidí, kteří vždy a za všech okolností stáli při svém panovníkovi a víře a to i přes to, že velmi často museli čelit utrpení a strádání, které válečný čas přináší.