Máte vůbec ponětí, s kým mluvíte?
Představte si, že se procházíte po univerzitním kampusu a narazíte na muže, který drží mapu a vypadá ztraceně. Přistoupí k vám a zeptá se na cestu do knihovny. Začnete ho tedy navádět, a zatímco ukazujete na mapu, najednou se za vámi ozve: „S dovolením, procházíme,“ a mezi vás a ztraceného chodce hrubě vtrhnou dva lidé, kteří nesou velké dřevěné dveře. Jen co projdou, dokončíte své instrukce.
Všimli byste si, kdyby během toho vyrušení původního ztraceného chodce nahradila jiná osoba? Co kdyby měli jiné oblečení, lišili se výškou zhruba o 8 cm, měli jinou postavu a zřetelně odlišný hlas? Museli byste být opravdu nevšímaví, abyste tu změnu nezaznamenali, že ano? Koneckonců, s tím mužem jste přece hovořili a měli jste dost času si ho prohlédnout.
Totéž si myslelo více než 95 % vysokoškoláků, když se jich ptali, zda by si změny povšimli. A všichni do jednoho se mýlili. Všichni – včetně vysokoškoláků i vědců obeznámených se všemi výzkumy, které k těmto experimentům vedly – padli za oběť iluzi paměti. Všichni byli přesvědčeni, že si změny nemůže nevšimnout nikdo jiný než výjimečně nevšímavý člověk. Přesto si téměř 50 % lidí v původním pokusu nevšimlo, že mluví s jinou osobou před změnou a po ní!
Příhodně se několik let nato, když jsme na Harvardu prováděli následný experiment, autoři jednoho z nejznámějších testů v psychologii napsali přesvědčivou, zábavnou a myšlenkově mimořádnou knihu, ve které poutavě odhalují slepotu z nepozornosti a ukazují, jak mylně vnímáme svět i sami sebe.
Skupina studentů psychologie se účastnila přednášky v suterénu budovy. Během přednášky profesor Stephen Kosslyn (Chrisův vedoucí v doktorandském studiu a náš dlouholetý spolupracovník) podrobně popsal „experiment s dveřmi“ jako příklad výzkumu, který probíhá na katedře.
Po přednášce jsme zaslechli, jak skupina studentů říká: „Tohle bych v žádném případě nepřehlédl.“ Náš náborář jim nabídl účast v experimentu a poslal je do osmého patra. Když přistoupili k přepážce, aby vyplnili formuláře, vedoucí pokusu se za pultem sklonil – údajně proto, aby zařadil jejich papíry – a místo něj se zvedla jiná osoba. Všichni studenti změnu přehlédli!
