
Očekávalo se, že Hildegarda svůj život odevzdá církvi a prožije ho v tichém odevzdání jako služebná mladé jeptišky Jutty von Sponheim. Byla umístěna do její malé cely, zazděná a přinucena žít s ní. Ona ale odmítla Juttiny masochistické praktiky schovávané za zbožnost a hledala útěchu v knihách a studiu, učila se o bylinách a trávila čas ve svých vizích. Když Jutta asi po třiceti letech zemřela na následky vlastního šílenství i nenávisti k sobě samé, Hildegarda se dostala ze svého soukromého vězení na svobodu.
Rozkvetla, ožila a následovala hlas, který ji vedl. Konečně našla své životní poslání. Začala mluvit i

Mary Sharrattová má takový styl vyprávění, který člověka okamžitě vtáhne do příběhu, zachytí si ho drápkem a nepustí. Přestože se velká část knihy odehrává v malé místnosti, děj je zajímavý, svižný a nikde jsem nepostřehla žádná hluchá místa nebo nudné kapitoly. Kniha mi pomohla lépe pochopit svět, o kterém jsem věděla jen málo. Hildegarda byla neskutečně inspirující žena a Mary Sharrattová ji na stránkách své knihy Iluminace doslova znovu probudila k životu.

-ice-