V závěrečném díle trilogie provázíme Marii Antoinettu obdobím, kdy pro ni bylo nejtěžší uchovat si důstojnost. A možná i zdravý rozum…

Marie Antoinetta už ve Francii zažila mnohé – bojovala se svazující etiketou, intrikami dvořanů i liknavostí vlastního manžela. Z frivolní nezodpovědné dívenky se zálibou v přepychových radovánkách postupně vyzrála v odpovědnou ženu, oddanou matku a zdatnou političku. Nic ji však nemohlo připravit na budoucnost, neboť po dobytí Bastily se ocitla ve víru událostí, které by si nepochybně dříve ani nedokázala představit.

Králova nerozhodnost přinutila Marii Antoinettu převzít aktivitu a bojovat ze všech sil za zachování monarchie. Přes veškerou snahu však zůstala v izolaci, neboť Ludvík cele rezignoval, většina stoupenců musela uprchnout do zahraničí a těm, kteří zůstali, nebylo radno věřit.

Když se k útěku konečně odhodlal i král, bylo již pozdě. Navzdory přestrojení byli členové královské rodiny rozpoznáni a potupně posláni zpět do Paříže. Boj o záchranu monarchie se začal přeměňovat na boj o holý život, ovšem brzy bylo zjevné, že i ten je předem prohraný. Marie Antoinetta stanula před poslední výzvou svého života: navzdory krutému ponižování si uchovat důstojnost a smířit se s nevyhnutelným koncem.