Thriller za 32 Kč: Deváté chapadlo chobotnice

Na dobroty italské kuchyně vás zve Riccardo Lucque

archiv revue
Kdo to je Riccardo Lucque? Ital, který vaří jako pánbůh. Patří mezí špičku tuzemské gastronomie. Od minulého týdne je v knihkupectvích k dostání jeho kuchařská kniha Italská kuchyně s úžasnými recepty.
Kdo to je Riccardo Lucque? Ital, který vaří jako pánbůh. Patří mezí špičku tuzemské gastronomie. Od minulého týdne je v knihkupectvích k dostání jeho kuchařská kniha Italská kuchyně s úžasnými recepty. Stačí se podívat na vyfocené jídlo a už se vám začnou sbíhat sliny. Ke každému receptu patří jedna fotografie.

A jak se Riccardo naučil vařit? Díval se, jak vaří jeho maminka.
"V Itálii jsme zvyklí setkávat se všichni u jednoho velkého stolu. Otec vždy striktně dodržoval pravidlo, že dokud u stolu nebyli všichni, tak jsme nesměli začít jíst. Tradice stolování s rodinou byla tedy pro mě dosti zásadní. Mám dva bratry, a protože oba moji rodiče pracovali, já jsem byl ten, kdo se vždy staral o přípravu jídla pro ostatní. Můj zájem o kuchyni a vaření byl opravdu velký a již odmalička jsem se díval mamince pod ruce, jak vaří, prozradil o sobě mistr italské kuchyně.

Ukázka z knihy Italská kuchyně (Riccardo Lucque)

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština
Italská kuchyně
Čeština

Italská kuchyně

5.0 1
245
Vyprodáno
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Známé postavičky pejska a kočičky se v podání Pavla Fary vydávají na nová dobrodružství. Autor v rozhovoru mluví o inspiraci, kouzlu nových pohádek i o tom, proč stojí za to si je vyprávět společně.
Někdy si říkám, jak těžká musela být pro ženy a potomky situace, kdy je hlava rodiny nucena na delší čas opustit své rodinné zázemí, a někdy se i měsíce, ale často i roky, dozvídat o svých blízkých pouze z dopisů. Dnes se s nimi, díky rozvoji moderních technologií, mohou spojit alespoň za pomocí telefonů, skypu apod. V minulých stoletích nebyly takové odluky ničím výjimečným, ale uvědomujeme si, že k nim dochází v hojné míře i v dnešní době?
Až úvod povídkového souboru Sudety Ztracený ráj mě hlouběji přiměl přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdyby nedošlo k rozvratům, které přinesla první a druhá světová válka a dění před ní a po ní – v pohraničí by stále pospolu žili obyvatelé, kteří by byli rozmanití jazykem, původem, tradicemi a co je hlavní, bydleli by vedle sebe víceméně v pokoji. Některé části pohraničí mají pro některé z nás a i pro mě neobvyklé kouzlo. Mohou být vyhaslé, pozapomenuté, klidné, protkané tajemstvím, krutostí, ale také neskonalými přírodními úkazy. Zkrátka vábí. A zároveň i po desítkách let od bezpráví, které se tam dělo a které je v těch krajinách promořené až do kořenů, vzbuzují bolest.