Po stopách Jacka Rozparovače – vypátrejte brutálního vraha

archiv revue
Tato středověká detektivka s prvky hororu vás bude bavit. O napětí není nouze a hlavní postavy i jejich příběh vás chytnou.
Po stopách Jacka Rozparovače se vydává sedmnáctiletá Audry, kterou ze všeho nejvíc baví forenzní vědy, které pilně studuje v laboratoři svého strýce. Jsme v Anglii a píše rok 1888, což znamená, že mladá dáma a dcera významného šlechtice by měla mít úplně jinou zábavu. Měla by se hezky oblékat, chodit na čajové dýchánky, trávit čas s dalšími šlechtickými dcerami. Kdo by řekl, že ona místo toho utíká k děsivému studiu a věnuje se především vraždám.

Se skalpelem v ruce zkoumá těla brutálně zavražděných žen a snaží se najít stopu vraha, který řádí v temných londýnských uličkách. Sekunduje tak strýci a jeho žáku Thomasovi. Ač by si to sama nepřiznala, Thomas ji docela zajímá. Je pohotový, vtipný, má smysl pro humor, a navíc je chytrý. Pátrání ji možná zavede dál, než by sama chtěla. Nejen na samotný okraj společnosti, ale i ven z její bezpečné zóny, tedy někam, kde může být ohrožena i ona sama.


Začátek románu Po stopách Jacka Rozparovače je trochu rozvláčný, ale pak děj nabere rychlý spád a o napětí není nouze. Atmosféra tehdejšího Londýna působí skvěle ponuře, jako z filmů o Sherlocku Holmesovi. Mezi Audry a Jackem to jiskří, pátrání po vrahovi je plné zvratů a kniha se čte opravdu dobře. Sice se dá odhadnout, kdo je ten tajemný vrah, ale to příběhu nic neubírá. V zahraničí vyšel i druhý díl tohoto románu, takže se určitě můžeme těšit i na pokračování.


-ice-
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Po stopách Jacka Rozparovače (1)
Čeština

Po stopách Jacka Rozparovače (1)

5.0 3
od 319
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Známé postavičky pejska a kočičky se v podání Pavla Fary vydávají na nová dobrodružství. Autor v rozhovoru mluví o inspiraci, kouzlu nových pohádek i o tom, proč stojí za to si je vyprávět společně.
Někdy si říkám, jak těžká musela být pro ženy a potomky situace, kdy je hlava rodiny nucena na delší čas opustit své rodinné zázemí, a někdy se i měsíce, ale často i roky, dozvídat o svých blízkých pouze z dopisů. Dnes se s nimi, díky rozvoji moderních technologií, mohou spojit alespoň za pomocí telefonů, skypu apod. V minulých stoletích nebyly takové odluky ničím výjimečným, ale uvědomujeme si, že k nim dochází v hojné míře i v dnešní době?
Až úvod povídkového souboru Sudety Ztracený ráj mě hlouběji přiměl přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdyby nedošlo k rozvratům, které přinesla první a druhá světová válka a dění před ní a po ní – v pohraničí by stále pospolu žili obyvatelé, kteří by byli rozmanití jazykem, původem, tradicemi a co je hlavní, bydleli by vedle sebe víceméně v pokoji. Některé části pohraničí mají pro některé z nás a i pro mě neobvyklé kouzlo. Mohou být vyhaslé, pozapomenuté, klidné, protkané tajemstvím, krutostí, ale také neskonalými přírodními úkazy. Zkrátka vábí. A zároveň i po desítkách let od bezpráví, které se tam dělo a které je v těch krajinách promořené až do kořenů, vzbuzují bolest.