V tomto intimním průřezu celoživotními šuplíky píše Charles Bukowski o lásce, samotě a smrti, pábí hospodskými historkami o drsných trpaslících s rychlou pravačkou a smutných kurvách s dlouhýma nohama, zádumčivě si brouká nad dcerkou, provokuje básněmi o nostalgických náccích a ňoumovitých anarchistech, potutelně oslovuje čtenáře ze záhrobí, kontempluje o kocouřích koulích a hovězím jazyku a vysmívá se čítankovým autorům. Příliš blízko jatek je jednou z třinácti básnických sbírek vydaných posmrtně z Bukowského pozůstalosti a se štamprlí nadsázky lze říci, že starý prasák i po smrti umělecky zraje.