Čtenáře čeká barvité líčení Thomasova dětství a dospívání a obrat společenského postavení jeho rodiny o sto osmdesát stupňů po smrti otce, váženého senátora, který svou rodinu v závěti zostudil. Trošku mě mrzí, že nebylo vysvětleno, proč to udělal. Vyznělo to tak, jako by mu bylo úplně jedno, co se stane s jeho ženou, což by bylo ještě nějak pochopitelné, pokud měli nějaké vztahové rozepře, ale vykašlat se na děti?
V dospívání je velmi dobře popsáno, jak se v Thomasovi probouzí láska nejen k poezii a hudbě, ale i láska k mužům. Neměl to jednoduché. Zejména doba podobným „výstřelkům“ vůbec nepřála, i proto pro něj hledání sebe samého muselo být mučivé. Byl nucen svou sexualitu skrývat. Dokázal to ovšem skvěle, se svou ženou zplodil hned šest dětí. Nutno podotknout, že jeho žena měla pro jeho vrtochy pochopení, někdy mi i přišlo, jako by ho k nim přímo popichovala. Upřímně však nezbývá než jejich vzájemný vztah obdivovat. Byli si rovnocennými partnery, blízkými kamarády, nejupřímnějšími kritiky, ale i vrbou jeden druhému. Thomasova sexualita tak zanechala výraznou stopu alespoň v korespondenci i samotném díle.
Po vypuknutí první světové války byl silným zastáncem německého národa a zájmů, s kterými do války jeho Otčina vstupovala. Docela mě zaráželo, jaký měla politika a názory na ni vliv na vztahy v celé rodině. Tam, kde dříve panovala blízkost, úcta a láska, se najednou do cesty postavila značná averze.
S nástupem Hitlera se však mění vše. Dokonce ani ze získání prestižního ocenění za svou tvorbu nemůže mít upřímnou radost. Thomas odsuzoval odklon od principů civilizované společnosti, tedy svobody, rovnosti, vzdělání, optimismu a víry v pokrok. Pohrdal gigantickou vlnou výstředního barbarství a primitivního, populistického vykřikování, ještě více pak stále omílanými monotónními slogany. Svými veřejnými výstupy protihitlerovských nálad si sám zatloukal hřebíčky do rakve. Naštěstí všichni jeho nejbližší stihli Německo včas před vypuknutím druhé světové války opustit. Rozprchli se téměř do celého světa. A přesně to je dalším známým rysem Manna – Thomasův silný hlas, kterým se zejména v USA vymezoval vůči Hitlerovi a jeho politice.
Osobnost Thomase Manna je obdivuhodná. Vnitřně musel hodně trpět. V tomto románu jsou nastíněny jisté náznaky jeho útrap, ale nejsou nijak výrazné či hmatatelné.
Čaroděj je velice čtivé a zajímavé románové zpracování biografie jednoho z nejúspěšnějších německých spisovatelů. Perfektně jsou vylíčeny mezigenerační rozdíly, sílící antisemitismus a změna společenských nálad. Jaký dopad může mít na nespokojený národ, hrubá síla a slova jednoho jediného hrubiána? Děsivé, výmluvné a zejména v poslední době potřebné opět připomínat. Skvostný román.
Autor: Denisa Šimíčková
