Začít hrát
 
  • Zákaznická linka 597 490 490

Recenze: Havířovina

archiv revue
Havířovina je místo, které přitahuje tragédie, smrt i různé paranormalní podivnosti. Je to vesnický dům, co u starousedlíků oplývá nepěknou pověstí. Nevábně vyhlížející stavení je plné zlého tajemství. Avšak, nejedná se jen o povídačky typu „jedna bába povídala“? Nesouvisí mnohé lidské přeludy s rozjitřenou a bujnou fantazií?

„Svět je neprobádaný místo. Všechno, co si dokážete představit, je možný. Jaká je jistota, že to, pro co nemáme dostatečné důkazy, se opravdu neděje?“ – citace z knihy, str. 50 – 

Myslím, že každá ves, ale i město, má svůj pověstný dům hrůzy. Nemusím vlastně chodit ani tak daleko. Dům, ve kterém jsem vyrůstala, byl opředen černými stíny, a kosterní pozůstatky nalezené v jeho sklepení pány archeology mě jen utvrdily, že síly, které jsem už od mala pociťovala a „komunikovala“ s nimi, fakt existovat mohou. I na vsi mojí babičky je dům, který všichni raději obloukem obcházejí, ačkoliv smrt toto místo obklopila už tak strašně dávno...  Tyto domy se nachází v geopatogenních bodech, které přitahují špatnou energii.

Hlavní hrdinka příběhu má život v troskách a nemá jiného východiska než se navrátit ke svým kořenům. Volný čas se snaží vyplnit něčím smysluplným, nicméně nenáročným – procházkami lesem, a hlavně psaním románu, i když trpí jasným tvůrčím blokem. Chybí jí nejen motivace k psaní, ale hlavně nosné téma celého příběhu.

Nebudu zasklívat, že mi slečna do oka zrovna nepadla. Některé její názory a neustálé stěžování si, i projevovaná nevděčnost vůči rodičům, se mi prostě nelíbila. Na druhou stranu, v mnoha věcech jsem jí více než rozuměla. Protože přesně vím, jak se v jistých situacích a zásadní citlivé etapě života cítí, s čím její duše a mysl musí bojovat ze všech sil. Pouze žena, co zažije příšerný pocit rozervanosti tam uvnitř v břiše, dokáže pochopit hluboký a nikdy nekončící žal, který stravuje veškerou energii k životu, kdy máte pocit, že vše ztratilo smysl.

Sympatické mi byly krátké kapitolky, naopak mi vadila často používaná „čecháčtina“. Navíc, samotný název románu je dost zavádějící a najde se jistě plno čtenářů, kteří si bez předchozího přečtení anotace snadno zasadí děj knihy do rázovitého prostředí Moravskoslezského kraje. O to víc použité nářečí bije do očí.

Příběh je to zajímavý, v myšlenkách mě přivedl k událostem mého dětství. Takové milé povídání o obyčejných lidech a jejich zcela obyčejných životech...nebo naopak neobyčejných?

A odvážná otázka na konec: kdo mi prozradí, jak se hlavní hrdinka příběhu Havířoviny jmenuje?

Autor: Denisa Šimíčková

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Havířovina

5.0 1
od 239
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.
zanechte komentář (zprávu)

Nejnovější články

Scarlett Wilková, autorka románů Až uvidíš moře, Když přišli psi, Vekslačka a dalších, se s lehkostí i odvahou znovu vrací k Řecku – zemi, která ji fascinuje, ale také znepokojuje. Ve svém šestém románu Říkali jí Kri-kri sleduje příběh mladé dívky i proměny ostrovů, které se z ráje mění v kulisu masové turistiky. Wilková tentokrát nechává realitu prolnout s fantazií a do příběhu vnáší i otázku, kde končí skutečnost a začíná pohádka.
Jak je možné, že se z kameníka nebo řezníka stane vysoce postavený úředník?
Ve středu 5. listopadu jsme na besedě v Ostravě přivítali Martina Moravce a Helenu Sovákovou, kteří hostům představili knihu Helena Sováková: Plukovnice lidských duší.