Debutant
František Voldřich (* 1998) žije v Praze. Vystudoval Fakultu jadernou a inženýrskou ČVUT a živí se jako softwarový inženýr. Má rád dobrodružství, které vyhledává hlavně na cestách. Děj jeho knihy vznikl právě na cestě stopem do Indie.
Pokoušejí smrt, aby opravdu žili
Je jich pět, ale ve skutečnosti mnohem víc. Narodili se do bezpečí a blahobytu, ale pořád jim něco schází. Navenek je každý z nich platným členem společnosti. Chodí do práce, roztáčejí kola kapitalismu, splétají nitky partnerských vztahů. Uvnitř jsou však odpadlíky, pro které je život až příliš snadný a sázky zanedbatelně nízko. Můžou dělat cokoli – a to je jejich prokletí.
V době vyprázdněné o skutečné starosti chtějí zažít něco opravdového. Něco silného. A tak nezřízeně pijí a riskují, protože i špatná emoce je lepší než necítit vůbec nic. Postavit se strachu a podívat se smrti do očí – to je jejich recept na život. Rvačky, lezení na jeřáby, skákání na vlaky, vyhrocené honičky s policií v pražských ulicích…
V jiné době snad hrdinové, v době míru a prosperity zatracenci. Žijí rychle – a to může skončit jen jediným způsobem. Nebo snad ne?
Když normálnost nudí
Hrdinové, ztracenci, zatracenci… každý to asi vidí a vnímá jinak. Příběh kamarádů je působivý tak, jako jejich společné pouto. Protagonista, jeho bratr, Rus, Šváb, tito lidé pobírají svět podobně, aspoň některé jeho aspekty. Nechtějí pracovat od nevidím do nevidím, dělat nesmyslnou práci v korporátu, oženit se, pořídit si hypotéku, děti. Odmítají absolvovat celé tohle šílené kolečko, které většina lidí považuje za to správné – to je to, oč v životě běží.
Tihle mlaďoši chtějí něco víc, prožívat úplně všechno naplno, často si třeba i něco dokázat, že můžou, že to zvládnou. Ano, jsou to mnohdy životu nebezpečné blbosti, ale možná je za tím závislost na adrenalinu, možná snad něco víc. Hledání sebe sama a odmítnutí být poslušným ovčanem.
Tipla bych, že protagonista musel většinu čtenářů štvát. Na jednu stranu si člověk říká, jestli je to jen nevyzrálý kluk, co to ještě nemá srovnané, na stranu druhou ho můžeme obdivovat za to, že je svůj a má odvahu říct ne nudné každodennosti. Vždyť kdo by z života nechtěl to nej?!
Autorův literární styl mi sedl k příběhu jako už dlouho nic. Nasadil živé tempo, kde se střídá mnohdy šílená akce se sebezpytováním a až filozofickými přechody a přesahy. U mě to bylo tak, že jsem knihu nedokázala odložit a přečetla ji na jeden zátah. A věřím, že u většiny čtenářů to bude podobné.
Myslím, že kniha zaujme hlavně mladší čtenáře a nabídne jim zrcadlo moderního životního stylu. K hrdinovi většina lidí pojme ambivalentní postoj, což je v pořádku, ale myslím, že jako varování a zamyšlení dokonale splňuje svůj účel. Pokud hledáte svěží vítr v české kotlině, jak obsahem, tak formou, pak jsou Hrdinové ničeho tou správnou volbou!
Hodnocení: 85 %
Autor: Iva Lutonská
