Švédská spisovatelka Lisa Ridzénová představila svůj debut v minulém roce a rovnou se stal knihou roku, do České republiky se dostal letos.
Román Jeřábi táhnou na jih je vyprávěním velmi starého muže Boa, který žije sám jen se svým milovaným psem. Má dům na samotě, jezdí za ním několikrát denně pečovatelská služba, někdy syn Hans, občas vnučka Ellinor. Manželku mu „vzala“ demence.
Styl je zajímavý tím, že Boovo vyprávění se prolíná se vzpomínkami, někdy jsou jen velmi útržkovité. Kromě toho se toto střídá s krátkými zápisy pečovatelů nebo Hanse. Kniha je silná i díky tomu, že je vyprávěna v ich-formě, tedy z pohledu Boa, a navíc je osvěžena du-formou, v níž se Bou důvěrně a s láskou obrací na svou ženu. Lépe se tak vcítíte do těla stařečka, jeho emocí i zpomalenějších reflexů. Do románu se propsalo i prostředí, v němž vzniklo – bez toho by to asi ani nešlo. Švédští spisovatelé mají v tomto své specifikum. Kniha svou jemností koresponduje i s obálkou, která je méně výrazná a je vyvedena v nekřiklavých pastelových barvách, jež se pomalu rozpíjejí tak, jako se rozpíjí tento příběh ve čtenářích. Román je napsán s obrovskou dávkou citu a dokonale vykresluje i stinné stránky stárnutí. Bo slábne a jeho křehkost je popsána nádherně. Upouští od vzdoru, kterým se snaží zachovat nad sebou a svým jednáním kontrolu, a přechází v odevzdání. Tématem není jen stáří, ale i rodinné vztahy, zejména na straně mužského pokolení. Ve svých vzpomínkách a snech se Bo vrací do svého dětství, dospívání, seznamování se svou budoucí ženou, do začátků manželství i jeho průběhu. Rekapituluje své životní kapitoly a uvědomuje si, jakým způsobem ho formovaly. Jeho vnitřní svět je tak bohatý, ale problém pak nastává, kdyby to měl vyjádřit. I to si uvědomuje.
Je to román, který zalezl do mě, do mého těla a rozlezl se tam. Skoro každý máme nebo jsme měli ve svém blízkém okolí stárnoucího člověka a přiznejme si – někdy je s nimi těžké pořízení. Chtějí si věci dělat po svém, a to někdy už není možné nebo bezpečné. Jeřábi táhnou na jih nám nabízí jiný pohled na věc a umocňuje to, proč je milovat, chránit a snažit se je chápat až do posledních chvil... Je to kniha, která stojí za přečtení, za to ještě na chvíli zastavit čas.
Recenzentka Radka
