Doprodej za 40 Kč: Psí Vánoce od autora Psího poslání W. Bruce Camerona

Recenze: Město dívek

archiv revue
Holky, co se toho nebojí. Tak bych vystihla snad všechny hrdinky, které v románu vystupují.

Prostopášnice, které si umí užívat své ženskosti a využívat svých půvabů na těch správných místech. Ženy, které dávají průchod své sexualitě. Dívky, které si nedělají těžkou hlavu z toho, co na jejich činy řeknou ostatní. I když právě jedna eskapáda se hlavní protagonistce, devatenáctileté Vivian, vymstí, a tak trošku ji poznamená do dalších let…

Píše se rok 1940. Vivian je marnotratná, nemá ráda školu, nemá žádné kamarády, ani koníčky, které by ji těšily. Život na venkově s věřícími rodiči ji dokonale nudí. Proto chytí neopakovatelnou šanci za pačesy a přijímá nabídku odjet „za lepším“ do velkého New Yorku.

Na proslulém Manhattanu žije její teta Peg vlastnící kabaretní divadlo Lili Playhouse, jež hraje převážně pochybný repertoár s kupou sexy varietních tanečnic. A právě zde se Vivian najde! Pestrý bohémský život ve velkoměstě s řádkou nezávislých holek, jí zcela vyhovuje. Na druhou stranu se v ní probouzí chuť něco dělat, tvořit – opráší starý šicí stroj po babičce a pomáhá divadelním umělcům tvořit oslnivé kostýmy. Konečně objevuje něco, co ji naplňuje a baví.

Román Město dívek je pojat tak, že Vivian v pokročilém věku vypráví svůj životní příběh dceři svého kdysi velmi blízkého přítele. Kdo byl tento tajemný muž? Jaký byl doopravdy jejich vztah? K čemu všemu se Vivian otevřeně přizná a jak poznamenala válečná doba tehdejší Ameriku?

Vivian je prototypem houževnaté, svobodné, bezstarostné ženy, která se vymyká všem tehdejším zvyklostem. V každé době se najdou jedinci, na které bude pohlíženo přes prsty. A v předválečné Americe je to právě Vivian a její přítelkyně, kdo tento úděl zcela splňují.

Musím se přiznat, že ze začátku mi Vivian nebyla moc sympatická. Připadala mi nezralá, naivní, do všech možných lumpáren moc hrrr a na opravdový, dospělácký život prostě kašlala. Není divu, že na své chování později doplatí. V druhé polovině knihy si však moje sympatie získala. Zdálo se, že začíná nad svými činy přemýšlet a vnímá, kolik bolesti druhým svým jednáním působí. Nicméně to nemění nic na tom, že Vivian je jiná a jiná také zůstane. Žádným zavedeným klišé se podřizovat nebude. Nikdy!

Autor: Denisa Šimíčková

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Město dívek

5.0 1
od 38
IHNED k dispozici na prodejně

Jíst, meditovat, milovat

0.0 0
od 139
IHNED k dispozici na prodejně
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Až úvod povídkového souboru Sudety Ztracený ráj mě hlouběji přiměl přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdyby nedošlo k rozvratům, které přinesla první a druhá světová válka a dění před ní a po ní – v pohraničí by stále pospolu žili obyvatelé, kteří by byli rozmanití jazykem, původem, tradicemi a co je hlavní, bydleli by vedle sebe víceméně v pokoji. Některé části pohraničí mají pro některé z nás a i pro mě neobvyklé kouzlo. Mohou být vyhaslé, pozapomenuté, klidné, protkané tajemstvím, krutostí, ale také neskonalými přírodními úkazy. Zkrátka vábí. A zároveň i po desítkách let od bezpráví, které se tam dělo a které je v těch krajinách promořené až do kořenů, vzbuzují bolest.
David Frej proslul svými knihami o zánětu, zdravém střevu, o významu šťáv nebo míchaných nápojů z přírody. Nová kniha je shrnutím poznatků z jeho praxe, v níž se zaměřuje především na celkové posílení naší imunity.
Dnes bych se s vámi chtěla podělit o své pocity z karet s názvem Magické rostliny. Nejsem žádná kartářka a karty jsem si nikdy nevykládala ani nenechala nikým vykládat. Tento jedinečný balíček mě však až magicky přitahoval, nemohla jsem na něj přestat myslet a neustále jsem si jej vybavovala. Usoudila jsem, že tohle je jasné znamení, že karty mám mít.