Co mě na knize překvapuje, je otevřenost, s jakou je čtenáři vše podáváno. Autoři uvádějí jak jména obětí, tak zločinců i podezřelých. Dokonce nechybí ani původní jména zločinců, ale také ta, která si někteří z nich změnili. Dalším prvkem jsou fotografie z míst činu, které jsou někdy až příliš syrové. U některých jsem si říkala, zda bylo nutné je přiložit, protože pořád mohou někde být příbuzní nebo známí obětí, pro které by nebylo příjemné je vidět. Jak jsem se později dozvěděla z jednoho rozhovoru s Valeriánem (*1957), fotografie vybíralo nakladatelství z volně dostupných zdrojů, což pro mě byl důležitý detail.
Kniha Mordparta Ostrava by nezaznamenala takový úspěch bez novináře Jiřího Lánského (*1983). Jeho přínos je v knize jasně znát. Dokázal sestavit rozhovory a vzpomínky Lubomíra Valeriána do uceleného a čtivého celku. Lánský nevyužívá omáčku ani moralizování. K příběhům přistupuje věcně. Díky tomu si kniha zachovává autentičnost. Lánský se snaží Valeriánův příběh převyprávět s maximální věrností. Nejedná se o suchý výčet případů, ale naopak je nám předvedena práce policisty a celé ostravské mordparty.
„Tak jaký případ probereme dál?“ ptá se.
Na mě je ale všeho toho škrcení a znásilňování trochu moc. Chci před další smrtí oddech.
„Co třeba ten váš? Jak jste se dostal k policii?“
Valerián se usměje a usrkne birellu. Jeho neokázalou povahu, kdy raději mluví o vrazích než o sobě, je třeba narušit. Musím se na něj dostat oklikou. Je třeba jít „přes mrtvoly“. Doslova.
Str. 40
Kniha je rozdělena na kapitoly, v nichž se střídají výklady o zločinech s odhalováním osobnosti samotného Lubomíra Valeriána – někdejšího člena policejního sboru a po dlouhé roky také vedoucím odboru obecné kriminality. Dozvíme se, jaké byly jeho začátky u policie, čím si čistí hlavu od náročné práce, nebo jaký má názor na trest smrti. Lubomír Valerián se jeví jako sympaťák, který zasvětil svůj život tomuto nesnadnému řemeslu, a navíc v tak drsném kraji, jakým Ostravsko a Frýdecko-Místecko jsou. Je to typ člověka, podobně jako psycholožka Jiřina Hofmanová (autorka knihy Myšlenky zločince v české kotlině), který je sečtělý, inteligentní a sám hledá cesty, jak se v oboru dovzdělávat.
Pro mě se jedná o jednu z nejvydařenějších knih na téma true crime, jaké jsem dosud četla. Je precizně zpracovaná, nenechá čtenáře chladnými a přináší jedinečný pohled do zákulisí práce kriminalistů. Pokud vás zajímají skutečné kriminální případy a psychologie zločinu, tuhle knihu byste si neměli nechat ujít.
Recenzentka Radka