Publikace Největší katastrofy a neštěstí Čech, Moravy a Slezska je protkána nejen novodobými katastrofami, které naši prarodiče, rodiče, nebo dokonce i my sami pamatujeme, ale zaobírá se i pohromami zmiňovanými ve starých kronikách.
Sama jsem pamětníkem ničivých povodní, které se prohnaly Českem v roce 1997. Po čtyři týdny stálo centrum tlakové níže, tzv. cyklóny, nad Slezskem a severní Moravou. Tehdy jako dítě jsem byla na prázdninách u babičky a vodu všude okolo jsem si „užívala“. Strýc mi vytáhl lavor a já na něm po rozlehlé zahradě pádlovala a hrála si spolu s dalšími dětmi z okolí na námořníky. Vůbec se nás nedotýkaly myšlenky dospělých – co vše je nenávratně zničeno, kolik práce bude okolo oprav, s čím vším se bude muset začít od znova. Nikdy však nezapomenu na ten obrázek zkázy poté, co voda opadla. V Česku tehdy v důsledku povodní zemřelo 56 osob a symbolem tohoto neštěstí se stala obec Troubky.
Jak jiné prožívání stejné katastrofy mě potkalo loňského roku, kdy se povodeň prohnala rychlostí blesku Moravskoslezským a Olomouckým krajem! Jakou spoušť po sobě zanechala! Kolik slz mě stálo a stále stojí řešení následků těchto bleskových záplav. Tentokrát v důsledku povodní zemřelo 13 osob.
Autor v knize naopak věnuje poměrně značnou část popisu průběhu povodní v roce 2002, jež postihly Čechy a zatopeno bylo dokonce i metro v Praze.
Historie naší země, ač se to tak nemusí úplně zdát, protože se nacházíme v poměrně klidné části Evropy, je přírodními katastrofami přímo prorostlá. Ačkoliv se nám, díky bohu, vyhýbají vlny tsunami, sopečné erupce, tajfuny a další šílenosti, stejně se nám jiné hrůzy nevyhýbají. A tak se můžeme na stránkách knihy začíst do příběhů plných nejen povodní, ale i zemětřesení, smrtících bouří, důlních neštěstí, až po sucho a s ním spojenými požáry, či pohrom týkajících se tichých zabijáků v podobě různých epidemii.
Není tomu tak dávno, co jižní Moravu zasáhlo vražedné tornádo o síle F4. Poprvé jsme mohli spatřit to, co do té doby většina z nás viděla jen v amerických katastrofických filmech. Vítr tehdy urazil cestu dlouhou 26 kilometrů a v sedmi vesnicích za sebou zanechal totální zkázu.
Čím se naše země geologicky liší od jiných je její rozmanitost na malém území. Nacházely (a dosud i nachází) se na něm zásoby zlata, stříbra, uranu, uhlí aj. Pocházím z proslulého hornického regionu a ač je činnost šachet v současnosti pozastavena, historicky jsou pro náš kraj doly něčím, co nás utváří a co od nás nikdo nikdy neodpáře. A my jsme na to náležitě hrdí. Všichni ti chlapi – havíři, co se den co den vraceli do vražedného temného podzemí, kde vykonávali sakra těžkou práci, si zaslouží každičký náš respekt a obrovskou pokoru. I díky úspěšné románové trilogii Karin Lednické Šikmý kostel jejich životy opět ožívají. Dalším pozoruhodným dílem na toto téma, které stojí za povšimnutí, jsou Hornické vdovy Kamily Hladké.
I naší zemi se na konci první světové války nevyhnula celosvětová epidemie španělské chřipky, jež měla za následek okolo 80 tisíc obětí na našem území. Samotné virové epidemie v současnosti představují jednu z největších hrozeb pro lidstvo, protože viry neznají hranice. Velice děkuji autorovi za jeho vyjádření se k situaci s covidem.
Publikace Největší katastrofy a neštěstí Čech, Moravy a Slezska je moc pěkně zpracovaná, doplněna o fotografie a velkým pomocníkem mohou být pro čtenáře vsuvky v podobě terminologických slovníčků týkajících se zmiňovaných témat.
Zajisté se jedná o knihu, která stojí za přečtení a zamyšlení se nad tím, jak k přírodě člověk obecně přistupuje a za co vše si v podstatě můžeme sami.
Autor: Denisa Šimíčková
