Tato kniha je důkazem toho, že dějiny 2. světové války, jakkoli precizně zdokumentované a zdánlivě nepřipouštějící žádné nové „objevy“, mají ve skutečnosti stále mnoho „bílých míst“, která teprve čekají na důkladné zmapování. A malý zřejmě nebude ani počet neznámých hrdinů, jejichž statečnost a ochota k nejvyšším obětem významně přispěly k porážce fašismu. Komu např. říká něco jméno Virginia Hallová? I ona by nejspíš byla zapomenuta či v lepším případě známa jen úzkému okruhu historiků, kdyby její životní osudy nevzbudily zájem jedné britské novinářky. Neviditelná žena – tak nazvala Sonia Purnellová svou knihu o nepolapitelné agentce, která hrála jednu z klíčových rolí ve francouzském protinacistickém odboji. Díky nakladatelství Grada má nyní možnost přečíst si ji i český čtenář a určitě ani on nebude šetřit superlativy, s nimiž se její vydání setkalo v jiných zemích. Ostatně Plutarchova cena za nejlepší životopisnou knihu roku se neuděluje jen tak...
Byla to podivná válka, ta z léta 1940, kdy německá vojska obešla vychvalovanou Maginotovu linii a přehnala se Francií. Blitzkrieg trval pouhých šest týdnů, ovšem katastrofu nezpůsobila jen převaha Wehrmachtu, ale i (a kdo ví, jestli ne především) zbabělost a proradnost francouzských politických a vojenských elit, které v rozhodující chvíli nechaly národ na holičkách a posléze se staly poslušnými loutkami Hitlera. Ten rozdělil zemi na dvě části – v té severní nastolil okupační správu, jižní pak naoko ponechal Francouzům. Tamní vichystická vláda však šla Němcům ve všem na ruku a jména Pétain a Laval se stala synonymy pro bezpáteřnost, podlost a nejhrubší oportunismus. Obyvatelstvo, šokované takovýmto vývojem událostí, se stáhlo do ulity strachu a vyčkávání a jen pozvolna se objevovali jedinci, rozhodnutí nesmířit se s potupnou kapitulací. A tady začíná příběh Virginie Hallové...
Abych byl ale úplně přesný, je třeba říct, že Sonia Purnellová to vzala opravdu „z gruntu“ a se svou hrdinkou nás seznamuje prakticky „od kolébky“. Je to jen dobře, jelikož pouze tak si můžeme udělat celkový obraz o ženě, která namísto klidného a zajištěného, leč nudného života v USA dala přednost politice a „poznávání světa“ – jako úřednice na amerických ambasádách působila v různých evropských zemích. Největší dojem na ni udělala Francie, kterou považovala za svou druhou vlast, takže poté, co se tato stala obětí německé agrese, měla Virginia Hallová jasno – bude bojovat proti nenáviděným okupantům. Což ovšem nebylo nijak snadné, mimo jiné i proto, že před lety přišla v důsledku těžkého zranění o nohu a musela se naučit žít s protézou.
Po svém příchodu do Lyonu, který se měl napříště stát jejím „bojištěm“, musela Virginia Hallová ze všeho nejdříve řešit neutěšené poměry, panující ve francouzském odbojovém hnutí. Chaotické a naivní „hraní si na vojáky“ bylo nutné nahradit řádem a organizovaností, tolerovat se nadále nemohla ani vzájemná rivalita a mnohdy i nepřátelství mezi jednotlivými protinacistickými skupinami. V důsledku lehkomyslnosti, nezkušenosti a porušování základních zásad konspirace se mnoho odbojářů ocitlo za mřížemi. V této souvislosti nesmíme zapomínat, že městu tehdy vládl nechvalně proslulý šéf gestapa Klaus Barbie alias „řezník z Lyonu“, jehož krutým výslechovým metodám odolal jen málokdo. Kniha s mimořádnou faktografickou přesností líčí Virginiiny aktivity a čtenář nestačí žasnout, co všechno tato obdivuhodná žena dokázala. Její zřejmě nejproslulejší akcí bylo zorganizování útěku dvanácti prominentních odbojářů z vězeňského komplexu Mauzac, po němž se stala pro gestapo nejhledanější osobou v celé Francii.
Sonia Purnellová odvedla mimořádnou badatelskou práci, je očividné, že příběh Virginie Hallové ji doslova chytil za srdce a touha seznámit s ním veřejnost se pro ni stala obrovským stimulantem. Cítíme to z každé stránky a nepochybuji o tom, že kniha Neviditelná žena se v žánru literatury faktu brzy stane bestsellerem.
Autor: Jan Hofírek
