Pár slov k autorce
Júlia Matulová se narodila na východě Slovenska, ale od sedmi let vyrůstala v Praze, kde žije dodnes. V roce 2019 se stala vítězkou soutěže CooBoo hledá talent. Ve své debutové knize Spící Beatrice ztvárnila pohádku o Šípkové Růžence moderním způsobem a zasadila ji do dystopického žánru. V současnosti studuje vysokou školu a zároveň pracuje jako lektorka matematiky.
Pár slov k příběhu
Celý svět postihl neznámý virus, který své oběti uvádí do kómatu. Počet obětí narůstá, virus je nepředvídatelný a lék v nedohlednu. Proto se vědci v čele s CDC (Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí) rozhodnou k pokusům na lidech. Setkáváme se tedy s nesourodou skupinou dobrovolníků, kteří medicíně poskytnou své tělo a za to dostanou bohatě zaplaceno. Jednou z dobrovolníků je protagonistka příběhu, krásná a mladá Beatrice Aurora Roseová. A jedním z mladých vědců, či spíše kůuk pro všechno, je Charles Sebastian Hastings. Jak tohle jen může dopadnout?
Pár slov k dojmům
Příběh je naprosto průhledný, ale řekla bych, že vyšel v příhodné době a na to, že jde o prvotinu, i povedený. Jen mě mrzí, že autorka plně nevyužila potenciálu společnosti, kde vládne neznámý virus a neprouzkoumala to víc. Taky popis toho, jak funguje CDC, je velmi primitivní a naivní. Chápu, že v pohádce jde o to, jak se dva lidí poznali, přenesli se přes těžkosti a zamilovali, ale jako romance mi to přišlo opět velmi dětinské. Ale takový je můj pohled dospělého pragmatického člověka. Navíc konec mi přišel uspěchaný, jelikož vše se točilo kolem romance, s virem se to na konci odbylo velmi ledabyle.
Komu doporučit?
Jde o pohádku, i když převyprávěnou. Takže v prvé řadě doporučuji náctiletým slečnám, které jistě nebudou mít námitky proti neuvěřitelnosti reálií a prostoduchosti protagonistky a naopak uvítají, že jádrem příběhu je láska.
Autor: Iva Lutonská
