Ne vždy je děj radostný, ale spíše pochmurný. V případě titulu z edice Klokan nakladatelství Alpress – Staneš se mou další ženou – je tomu trošku jinak. Není to příběh hloupé bělošky, která naletěla zlému muslimovi, není to ani příběh o nenávisti k tomuto náboženství. Právě naopak. A to dělá tento konkrétní příběh odlišným od těch ostatních, kdy se milující muž mění v rodné zemi v monstrum, jež svou ženu nutí se zahalovat od hlavy až k patě a zamyká ji na dva západy mezi čtyři holé stěny.
Pokaždé, když podobný příběh čtu, udivuje mne, kolik zralých žen tak snadno (a rádo) podlehne svodům Araba. V případě Nadii, rozvedené ženy z Německa, která už má dospělou dceru, to šlo opravdu rychle! Za měsíc po nahodilém setkání s Iráčanem Karimem se konala svatba. Zůstává pro mne naprostou záhadou, že se dospělá žena rozhodne provdat za muže z naprosto cizí kultury, kterého zná sotva pár dní. Přitom si byla Nadia dobře vědoma, že už je Karim jednou ženat a má několik dětí. Navíc opouští své domácí zázemí a odstěhuje se s ním do arabského, pro ni dosud neznámého světa. A pak se diví – diví se modlitbám, veršům z Koránu, diví se zahalování žen, diví se nutným mužským doprovodům na každém ženině kroku, diví se ramadanu… Taková žena je buď hodně odvážná, ba přímo dobrodružka vyhledávající výzvy, nebo natolik zoufalá a unuděná současným bytím, že chce za každou cenu začít nový život zcela od začátku. Ještě je tu jedna možnost – naivita a zaslepenost láskou.
„Jsi jako zralé ovoce, které chce, aby ho někdo utrhl.“ – citace z knihy, str. 18 –
U Nadii je to právě bezpodmínečné okouzlení Karimem a jeho osobností, je to elegán i vášnivý milenec. S ním zažívá doposud nevídané. Navíc se po jeho boku dostává do exotického Ománu, kde se díky konexím setkává se samotným sultánem. Z popisů se dovídáme, že již v 90. letech představoval Omán nádhernou perlu Orientu. Vše jako z pohádek Tisíce a jedné noci.
Vlastně chování Nadii tak trošku jako žena chápu. Každá toužíme po tom být opečovávaná, hýčkaná, rozmazlovaná, aby nás muž nosil na rukou a splnil nám každé přání či sebemenší rozmar. A jsou národy, jejichž muži jsou při námluvách hodně přesvědčiví. Zamilované ženy nevidí, neslyší, přizpůsobují se tomu druhému, ctí ho samotného i jeho potřeby, chtějí se svému milému za každou cenu zalíbit, a to často i za cenu ztráty vlastní identity, vlastních radostí a potěšení. Někdy nevědomě, protože v prvé řadě vidí spokojeného muže, kterému přizpůsobily své potřeby, a tím mu projevily patřičný respekt. V zápalu však zapomínají, že i muž by měl respektovat ženinu osobnost a její touhy. Tento fakt ženám dochází až už je kolikrát pozdě. I u Nadi a Karima došlo k bodu zlomu. Lži a vzrůstající nedůvěra se plížily jejich společným životem pomalými krůčky, až tvrdě narazily do zdi.
Nechť jsou podobné příběhy výstrahou pro dívky a ženy, které uvažují o vztahu s mužem jiné národnosti, ale hlavně jiné víry, se zcela odlišným stylem života a smýšlení.
Autor: Denisa Šimíčková
