Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
Zboží máme skladem. Expedujeme nejpozději druhý pracovní den.
úterý 27. února 2024
Německé autorce Doře Heldt se povedlo přivést mě se svým románem Tři ženy u jezera k myšlenkám uvězněným v daleké minulosti, kdy jsem prázdniny trávila s kamarády u vody, kdy nás naprosto nic netrápilo, nic nás nehonilo (kromě rodičů a prarodičů), všechno mělo svůj čas a ta bezstarostnost mi teď přijde až neuvěřitelná. Tímto obdobím by si mělo projít každé dítě a dospívající.
Román Tři ženy u jezera je příběhem čtyř kamarádek, jež spolu právě takto trávily společné prázdniny a veškerý volný čas. Scházely se ve vilce rodičů jedné z nich, která se nacházela poblíž nádherného jezera. Když věděly, že se jejich cesty na delší čas rozejdou, protože se každá rozprchla na jinou školu, sepsaly dopisy, které ukryly do obálky a dohodly se, že si je přečtou přesně po uplynutí třiceti let. Obálku u sebe opatrovala jako oko v hlavě ta nejpečlivější a zároveň nejzranitelnější z nich – Marie. Marie byla milá, něžná, obětavá, pro druhé by se rozdala, ale bohužel také nemocná na srdce. Je to právě její smrt a její poslední přání, co přiměje kamarádky z mládí se opět setkat.
V příběhu se prolínají jednotlivé osudy těchto čtyř žen, které se z nějakého marnivého důvodu rozkmotřily a dále se vídaly jen sporadicky, pokud vůbec. Nit přátelství se přetrhla a nemocnou Marii nechaly její přítelkyně doslova na holičkách. Vyprávění v přítomnosti je provázeno zápisky z Mariina deníku, plného citlivých informací. Marie vesměs figurovala jako divák, pozorný posluchač a vrba zároveň. Rozkolem trpěla z žen nejvíce, a proto také veškerou svou závěrečnou energii směřovala na udobření se kamarádech, i když si byla moc dobře vědoma, že se společného setkání již sama osobně nezúčastní.
Jsme jen lidé a lidé se mýlí, dělají chyby. Důležité je umět se z těchto chyb a přešlapů poučit, vzít si z toho to dobré a všechno negativní hodit za hlavu. Vždyť hluboké přátelství za to přeci stojí. Stojí za to bojovat za pěkné věci a dobré lidi, protože těch v životě potkáváme opravdu málo… Moc příjemné oddechové čtení pro ženy.
Dnes bych se s vámi chtěla podělit o své pocity z karet s názvem Magické rostliny. Nejsem žádná kartářka a karty jsem si nikdy nevykládala ani nenechala nikým vykládat. Tento jedinečný balíček mě však až magicky přitahoval, nemohla jsem na něj přestat myslet a neustále jsem si jej vybavovala. Usoudila jsem, že tohle je jasné znamení, že karty mám mít.
Padesátiletá Ilona přijíždí na prázdniny do své domoviny na Těrlicku, kde se chce věnovat své chřadnoucí matce Gretě, u níž se s mladším bratrem obávají stále se zhoršujícího stavu demence. V horších chvílích mluví o věcech, které Iloně nedávají smysl a malinko ji děsí.
Jste připraveni na pořádnou dávku napětí – strašidelné příběhy a sbírku neuvěřitelných případů ze světa skutečného zločinu? Pak si zasoutěžte a vyhrajte jednu z her série ČERNÉ HISTORKY.
V příběhu se prolínají jednotlivé osudy těchto čtyř žen, které se z nějakého marnivého důvodu rozkmotřily a dále se vídaly jen sporadicky, pokud vůbec. Nit přátelství se přetrhla a nemocnou Marii nechaly její přítelkyně doslova na holičkách. Vyprávění v přítomnosti je provázeno zápisky z Mariina deníku, plného citlivých informací. Marie vesměs figurovala jako divák, pozorný posluchač a vrba zároveň. Rozkolem trpěla z žen nejvíce, a proto také veškerou svou závěrečnou energii směřovala na udobření se kamarádech, i když si byla moc dobře vědoma, že se společného setkání již sama osobně nezúčastní. 
