Velkou úctu chovám k českým představitelům egyptologie a archeologie, zejména k profesorům Františku Lexovi, Miroslavu Vernerovi a v neposlední řadě Miroslavu Bártovi, jehož knihu s názvem Tutanchamon: století záhad a objevů momentálně držím v rukou a nemůžu se vynadívat na překrásné zpracování této jedinečné publikace obsahující nejen všechny dostupné informace o tomto (pro laiky asi nejznámějším) panovníkovi a okolnostech jeho krátké vlády, ale je také doplněna o působivé fotografie. Jen opravdový milovník starověkého (ale i toho současného) Egypta může pochopit pocity, které ve mě vyvolává každé otočení stránky.
Tutanchamon do vývoje země, které krátce vládl, nijak významně nezasáhl, přesto se jeho jméno stalo synonymem pro jednu z nejopěvovanějších starověkých civilizací, a to hlavně proto, že byla v roce 1922 Howardem Carterem objevena jeho hrobka, a to nevykradená, neporušená, což ve světě samozřejmě vyvolalo naprostou senzaci. Okolnosti rozkrytí neuvěřitelných pokladů jsou navíc opředeny tajemným hávem nevyřešených záhad.
Osobně mě nejvíce fascinuje období panování jeho dědečka a tatínka, velkého náboženského reformátora a inovátora. Jsem proto ráda, že značná část publikace je, v rámci pochopení kontextu, věnována i těmto dvěma velikánům.
Měla jsem štěstí poslechnout si jednu z přednášek pana profesora Bárty, který se nesoustředí jen na egyptskou civilizaci, ale svůj výzkum zaměřuje na lidskou společnost jako takovou – jak se civilizace rodí, rostou, upadají, ale i zanikají. Dle jeho teorie existuje sedm univerzálních zákonů, kterým všechny civilizace podléhají. I ta naše...
Autor: Denisa Šimíčková
