Básník nepíšící básně, snad tedy textař či prostě jen zapisovatel svých myšlenek psaných čtyřverším. Zkrátka – v knihkupectvích je k mání nový Krchovský.
Na vysvětlenou: v jednom z rozhovorů k básnické sbírce, která se objevila letos na podzim, Už zase vyšlo slunce J. H. Krchovský uvádí, že své současné dílo nerad označuje jako básně. Zapisuje si, střádá si a až nahromadí dostatek textů, vydá je.
Znáte-li trošku lépe tvorbu Krchovského, víte, že jeho texty se tvarují a ty současné či z posledních let se přecejen liší od těch prvotních zejména svou umírněností. Krchovský se nevyčerpává, neplýtvá slovy, jeho pověstná (sebe)ironie nevyprchává, je citelná ta „druhá“ (záhrobní) strana – to vše patří k jeho nejvýraznějším prvkům, které mě k jeho textům tolik lákají. Je těžké větami přesně vyjádřit pocity ze čtení Krchovského. Jeho dekadentní nota ve mně mnohdy vzbuzuje lehký úsměv, zároveň někdy uvažuji, do jaké míry myslí závažné záležitosti vážně, a baví mě to balancování mezi tímto. Myslím na to, do jaké míry je to stylizace (i když ve zmiňovaném rozhovoru říká, že nefabuluje). V některých textech se nacházím, proto je pro mne ta poezie niterná, hledám v ní a vracím se k ní. Básník je ostrý, nesmlouvavý a temný, zároveň je to introvert hledící na svět svébytnýma očima. Kdysi samizdatový básník zůstává undergroundu věrný, což je možné spatřit na první pohled. Pro sebe doufám, že Krchovský do budoucna nebude činný jen ve své kapele Krch-off band, ale nadále i literárně.-(1).jpg)
Jsi krásná! Hodná...? Vtipná, chytrá
(to nepoznal jsem u lidí)
dnes nechci umřít! Ani zítra...
a pozítří se uvidí
Červen 2019
(str. 39)
Od dětství trpěl jsem pocity viny:
všichni jsou normální, jen já jsem jiný...
dozrál jsem k úlevě (nevelké...) vloni:
vždyť já jsem v pořádku! Jiní jsou oni
Srpen 2017
(str. 21)
Autorka: Radka
Četli jste tuto sbírku? Napište k ní hodnocení a získejte body ve věrnostním programu.
