Thriller Výšlap britské autorky Lucy Clarke, kterou vydalo Naše nakladatelství v edici Vendeta, popisuje čtyři dny v drsné divočině, do které se mají strach vydat i mnozí místní, natož někdo zcela netrénovaný. Asi je jasné, že pro kamarádky se dobrodružná horská túra stane příslovečnou procházkou peklem.
Už, když dorazí do výchozího bodu, krásného dřevěného penzionu, kde je většina místních od výletu na horu Blåfjell, s věčně špatnou viditelností, odrazuje, a navíc popisují nedávné zmizení dívky, jež se vydala po stejné trase, kterou plánují i ony, měly holky zpozornět! Ale komu není rady, tomu není pomoci. Někteří jedinci mají potřebu si dokazovat za každou cenu, že zvládnou i to, do čeho se nepouští ani samotní profíci a od čeho odrazují i znalí konkrétního místa.
Holky se znají roky, ale jakási averze mezi nimi je čitelná již od prvních chvil. Osobně bych se na podobnou výpravu nevydala s nikým, komu bych na stopro nedůvěřovala, ale já jsem osoba vesměs opatrná až až. Cestou se dámy začínají hádat víc a víc. Mlha postupně spolkne všechno kolem a proměnlivé stíny hory by zmátly i ty nejzkušenější horaly. Když nakonec ztratí směr a náročným terénem bloudí, to se teprve vybarvují jejich právě tváře. Jedna znervózní tak, že čtenáři z jejího chování vystoupí žilka na čele, druhá se „šprajcne“ na svém přesvědčení a nikdo s ní nehne, třetí nebere ohled na ostatní a čtvrtá? Čtvrtá se jim cestou ztratila již dávno, jen si toho zbývající osazenstvo, pohroužené do vlastních myšlenek, jaksi nepovšimlo!
Je to právě Maggie, která jako první zjistí, že je celou dobu někdo sledoval... Proč? A jaké jsou jeho úmysly?
Během drsné noci v bouři, která je donutí opustit stany a hledat bezpečnější úkryt, objeví jeskyni, která nejspíše slouží jako překladiště pašerákům kokainu. Nemůže souviset zmizení oné dívky právě s tímto místem? A co ženám po tomto objevu hrozí? Jde jim o život? Právě boj o přežití kamarádky opět stmelí a jejich odhodlání se dostat z tohoto místa živé, je tou nejlepší motivací jít dál. Jenže na povrch vyvěrají informace, které měly zůstat skryté navždy. Následně si začnou být ženy nebezpečné jedna druhé...
„Hory jsou kruté. Lhostejné. Nezajímá je, kdo se poláme a bude krvácet. Nestarají se o pláč ani o radost. Právě proto se tu lidé rádi toulají. Nikdo je nesoudí. V divočině člověk může být sám sebou.“ – citace z knihy, str. 184 –
Román mě bavil, děj měl rychlý spád, byla jsem zvědavá, jak bude pokračovat. Skvělé bylo střídání krátkých kapitol, ve kterých je vždy daná situace popisována z pohledu každé z holek.
Oceňuji i pasáže věnované záchranářským týmům, které se vydávají na pomoc ztraceným turistům a horolezcům. Zaslouží si neskonalý obdiv, že často za cizí lidi nasazují své vlastní životy.
A pak ta fascinující příroda – nepropustné lesy, do výšky tyčící se hory, skaliska a mořské útesy klanící se před nekonečným oceánem. To bych si nechala líbit…
Autor: Denisa Šimíčková
