Rozhovor s Janem Saudkem

archiv revue
Jan Saudek - fotograf a malíř, kterého není třeba představovat...

Vaše kniha se jmenuje Dva. Proč zrovna takto?

Já chtěl název „Smegma“. Dva Američané, které znám 50 let, to nadšeně schvalovali, ale to by tady neprošlo. Pak jsem si vymyslel jméno (vlastně číslovku) „2“, ale to by případný kupec mohl dumat, že je to nějaký druhý díl. „Dva“ jsou dva rozdílné přístupy k jedné události, Jin a Jang, žena a muž, sever a jih, oheň a voda. Dva názory.

Jedná se o čistou autobiografii?
Nedovedu fabulovat. Je to jen otrocký přepis toho, co se stalo. Závěr se ještě nekonal, tam jsem to trochu předběhl.

Z anotace k této knize mě zaujalo: vzdalující se dětství – Jak na něj vzpomínáte?, přibližující se smrt - Věříte třeba na posmrtný život? a nakonec reálné s vysněným na jedné lodi. Co si pod tím máme představit?
Dětství, tj. bezmoc, bylo nedobré údobí. V život po smrti naprosto nevěřím, nikdo se dosud nevrátil potvrdit takovou věc. Jsme jediní tvorové, co dokáží mít sny. A kdo ne, ten lže.


Říkáte o sobě, že se řídíte instinktem. Vítězí u vás nad
rozumem?
Kdybych se před lety řídil instinktem, tak jsem pořád ten milionář, co kupoval přátelům auta. Zkoušel jsem chytrácky kalkulovat, nevěřit základním instinktům a dopadlo to špatně. Ostatně byl o tom i film. Už se mi to stalo párkrát i dřív, teď už je skoro pozdě.

Baví vás více focení či malování?
Samozřejmě malovat je pohodlnější. Posloucháte hudbu, běháte
k lednici pro lahůdky, odhazujete štětec a vycházíte do zahrady – to si u fotografování nemůžete dovolit.

Jednou jste vyslovil přání stát se populárním, toužil jste po pozdravech na ulici a rozdávání podpisů. Splnilo se vám to?
Chtěl bych být populární, ale nechci pro to nic dělat. Občas mě přece jen někdo pozdraví. Zpěváci a herci to mají lehčí. Neumím ale zpívat, ani hrát.

Jaké knihy čte Jan Saudek?
Čtu, tak jako v dětství, všechno. Většinou vychází prapodivné knihy, ale občas, bez varování, padnu na skvělou věc. Hodně se vracím
k Rabelaisovi, L.F. Célinovi, ke Capotemu, Camusovi, k Čechovovi. Třeba některé věci z dneška dozrají, kdoví?

Dočkáme se od vás ještě další knihy?
Je hodně pošetilé v mém věku věřit, že ještě něco dokážu, ale chtěl bych mít knihu erotických fotografií. Mám za to, že v tom žánru mám co říct. Je tam nepatrná (ale nepřekročitelná) hranice mezi erotikou a pornografií. Myslím, že jsem ji nikdy nepřekročil. Snad jednou...

Máte nějaký nesplněný sen?
Nesplněný sen? Že až budu starý, nebudu muset pracovat.


Text: Kateřina Žídková
Foto: Jan Saudek
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Dva

0.0 0
399 327
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Od 16. června do 31. července (nebo do vyčerpání zásob) jsme pro vás připravili speciální letní akci – ke každému nákupu nad 500 Kč si můžete vybrat jednu z pěti knih zdarma.
Tajemná ulice v rušném Kjótu, páté patro budovy na jejím konci a těžké dveře, které otevře jen ten, kdo je opravdu má otevřít. Za nimi se skrývá malá ordinace pro léčbu duše — Nakagjó Kokoro. Vede ji nepřívětivá sestra Čitose a pohledný mladý lékař Nikké s milým, ale lehce zmateným úsměvem. A co že vám zde vlastně předepíšou?
Starobylé univerzity, tajemství ukrytá v knihovnách, intelektuální posedlost i temná morální dilemata. Takový je svět literárního žánru zvaného dark academia. Pokud máte rádi knihy s výraznou atmosférou, hlubokými myšlenkami a postavami, které hledají víc než jen pravdu, ale i vlastní identitu, tenhle výběr je právě pro vás.