V románu Červená tráva , který je Vianovým nejautobiografičtějším dílem, postavil proti dvěma mužským protagonistům, Wolfovi a Safíru Lazulimu, dvě ženy, Lil a Folavril. Wolfovy cesty ve stroji času mají charakter psychoanalytických seancí a evokují paralyzující péči rodičů, bezduchost školy i strach z dívek v době erotického dospívání. Mezi mužským a ženským světem se v tomto románu - na rozdíl od Vianových předchozích textů - rozevřela propast nedorozumění. Pro většinu dnešních čtenářů je Vian autorem, který vytvořil svůj svět, v němž krutě paroduje naši současnost představami ještě absurdnějšími.