Háčkované zvířecí polštáře – nechte se inspirovat jen za 130 Kč
Díky inovativním leporelům od francouzské ilustrátorky Isabelle Simlerové se děti od 1 roku naučí pozorovat, milovat a respektovat přírodu. Leporela jsou vytištěna na 100% recyklovaném neběleném papíře, jedná se proto ve všech ohledech o velmi přírodní knížky.
Díky inovativním leporelům od francouzské ilustrátorky Isabelle Simlerové se děti od 1 roku naučí pozorovat, milovat a respektovt přírodu. Leporela jsou vytištěna na 100% recyklovaném naběleném papíře, jedná se proto ve všech ohledech o velmi přírodní knížky.
Díky inovativním leporelům od francouzské ilustrátorky Isabelle Simlerové se děti od 1 roku naučí pozorovat, milovat a respektovat přírodu. Leporela jsou vytištěna na 100% recyklovaném neběleném papíře, jedná se proto ve všech ohledech o velmi přírodní knížky.
Díky inovativním leporelům od francouzské ilustrátorky Isabelle Simlerové se děti od 1 roku naučí pozorovat, milovat a respektovat přírodu. Leporela jsou vytištěna na 100% recyklovaném neběleném papíře, jedná se proto ve všech ohledech o velmi přírodní knížky.
Jak se dnes žije hospodářským zvířatům ve velkochovech, na rozdíl od zvířat chovaných tradičně na statcích, ekologických farmách a zemědělských usedlostech? Toto téma bez cenzury přibližuje bohatě ilustrovaná kniha pro děti od sedmi let Skutečný život hospodářských zvířat. Není to čtení o životě šťastných prasátek a kraviček na zelené louce. Je o tom, jak dnes opravdu žijí hospodářská zvířata chovaná ve velkochovech, jako „surovina“ pro výrobu jídla. Autorka v knize pomocí fotorealistických ilustrací s popisky ukáže dětem věcně, bez hodnocení a se znalostí oboru rozdíly mezi velkochovy a ekologickým přístupem k péči o zvířata na farmách a statcích. Děti po přečtení knihy pochopí, jak životní podmínky zvířat souvisí s tím, jaké jídlo máme každý den na talíři.
Možná trochu neobvyklé téma pro děti, ale velmi aktuální – pokud se děti o životních podmínkách zvířat ve velkochovech dozví pravdu a budou o tom přemýšlet, je možná šance, že se v této oblasti něco změní.
Ať už prší, nebo svítí sluníčko, tato příručka "vytáhne" děti na čerstvý vzduch, naučí se díky ní něco nového a začnou prozkoumávat krásy přírody ve všech ročních obdobích. Na své si přijdou rodiče, učitelé i všichni ostatní, kdo mají zájem okusit aktivity z lesní škol(k)y, ale zkrátka nepřijdou ani zkušení průvodci, kterým kniha poslouží jako šikovný zdroj inspirace. Příručka navazuje na úspěšný první díl Hry z lesní škol(k)y. Najdete v ní nove? návody na neotřelé hry a seznámíte se s dalšími nezbytnými zálesáckými dovednostmi, které děti propojí s přirozeným koloběhem roku. Kromě toho každou kapitolu věnovanou jednomu ročnímu období zakončuje program na celý den pod širým nebem, který využijete při pořádání oslav, ale i kdykoliv jindy.
Při včelaření poznáte včely dokonale - budete vědět, jak žijí, jak spolu komunikují nebo jak vzniká med a vosk. To všechno a ještě mnohem víc se dozvíte také v knížce Sarah Budeové a Rebeccy Schmitzové.
1. Život včel Včely nežijí osamoceně, nýbrž ve velmi dobře organizovaném společenství. V první části knížky se seznámíte s obyvateli včelího úlu: s dělnicemi, trubci a také s matkou.
2. Včelaření Včelař se stará o své včelstvo a dobře ví, jak včely žijí. I vy zjistíte, jak o včely pečovat, aby se jim dařilo.
3. Včelí produkty Odměnou za vaši práci vám bude med a voňavý včelí vosk. V knížce najdete také chutné recepty a zajímavé nápady, co si ze včelích produktů vyrobit.
4. Chráníme včely Včely potřebují spoustu potravy, a jsou proto odkázané na kvetoucí rostliny. Inspirujte se nápady v knížce a pomáhejte včelám ve svém okolí.
Seznamte se s více než 50 druhy zvířat a poznejte, jak vypadá jejich den. Možná budete žasnout, v čem všem jsou nám podobná.
Se zvířaty toho máme hodně společného, ale v ledasčem se od nás liší. V této knížce se kromě jiného dozvíte:
Seznamte se s jedinečnými zvířaty, poznejte jejich zvláštnosti a objevujte krásu kolem nás.
Michael Quetting má v rámci výzkumu na předním evropském ornitologickém institutu naučit husy létat za svým ultralehkým letadlem. Nejprve je však třeba nechat je vylíhnout. Když se nakonec vyklube sedm housat, novopečenému husímu tátovi rychle dojde, že má co do činění s bandou dětí, v níž má každé house naprosto individuální vlastnosti.
Michael Quetting nás prostřednictvím láskyplného vyprávění nechává vstoupit do jejich společného dobrodružství. Vypráví, jak husy vyrůstají a jak společně objevují zemi, vodu i vzdušný prostor. Ke konci projektu je však čeká loučení: Husy vylétnou na svobodu a Michael Quetting už není tím, kým byl na začátku.
Knihu provázejí půvabné fotografie, které zážitek ještě umocňují.
Andreas Michalsen, primář Immanuelovy nemocnice v Berlíně a profesor klinické přírodní medicíny v berlínské univerzitní nemocnici Charité, podrobil vědeckému průzkumu tradiční postupy, jako je léčba pijavicemi, pouštění žilou, jóga či půst, a s velkými úspěchy je uplatňuje v klinické praxi. Účinně jimi léčí nejrozšířenější onemocnění jako vysoký krevní tlak, artrózu či cukrovku, ale i mnohá další. V této knize ukazuje, jak lze čelit výzvám moderního života prostřednictvím metod odbourávání stresu a zdravého životního stylu. V osobně pojatém vyprávění ze své praxe Andreas Michalsen vysvětluje, proč jsou dnes tradiční léčebné postupy aktuálnější než kdykoli dřív.
Jsou města pouze betonovou pouští zahlcenou výfukovými plyny a se psími výkaly na každém rohu? Ani náhodou! Stranou od nákupních center a hlavních tříd je možné v každém městě objevit překvapivě zdravé poklady rostlinné říše. Stačí jen najít odvahu a začít hledat.
V této knize vám představíme volně rostoucí jedlé rostliny, na které lze narazit nejen v přírodě, ale i na zastavěných plochách. Naleznete zde také nejrůznější důležité tipy, kdy bylinky sbírat, kdy sklízet plody a jak to všechno zpracovávat.
Vydejte se objevovat jedlou přírodu ve svém okolí!
Na německé platformě mundraub.org si registrovaní sběrači volně rostoucích plodin vyměňují informace o nalezištích, pořádají společná vysazování a sklizně a vzájemně se od sebe učí. Tato platforma tak slouží jako inspirace, jak myšlenku společného vlastnictví rozšířit i do jiných oblastí života. Sběr volně rostoucích plodin vám udělá radost a obohatí váš život o zážitky z přírodního kulinářství. V Česku funguje podobně platforma na-ovoce.cz.
Sklízet a sbírat divoce rostoucí pochoutky ve městě zní téměř určitě paradoxně, ale v praxi se s nimi možná setkáte takřka všude - stačí se jen pozorně dívat kolem sebe! A nejlepší na tom je, že sesbírané plané rostliny nepotřebují plastové obaly ani dlouhou přepravu, že obsahují mnohem více životně důležitých látek než běžná zelenina ze supermarketu a že vás nic nestojí.
„Tak proč to děláš? Co máš z ježků?”
„Mám z nich radost.”
„Mohl by ses o něj teď na ty dva dny postarat?”
Takhle nějak začalo přátelství veterináře Massima, specializujícího se na dobytek, s opuštěným ježečkem. Mláďátko staré sotva pár dní je celé červené a na hřbetu má proužek bílých, měkkých a trochu rozcuchaných bodlin. Váží pouhých 25 gramů a slabounce kňourá: má hlad, je mu zima anebo se možná cítí osaměle. Plakání je tak zoufalé, že pronikne i skrz Massimův obranný štít tvořený apatií a silou zvyku. A tak se stalo, že Ninna – rozcuchaný ježeček byla samička – obrátila kouzlem své osobnosti jeho život naruby. Je zvědavá a jakmile vycítí něco nového, vystrčí čumáček ze svého úkrytu; je velmi hravá a baví se tím, že čenichem převrací misku s vodou; je něžná a když Massima delší dobu nevidí, samou radostí ho pak olíže. Zároveň je to ale volně žijící zvíře, které potřebuje svobodu: klec je mu čím dál těsnější a štěstí nachází venku v lesích…
Massimo Vacchetta v této knize vypráví o neobvyklém setkání, které mu pomohlo překonat špatné období a vnuklo mu nový smysl: založit záchrannou stanici pro ježky, vinou naší nepozornosti ohrožený druh, a postarat se o ty, kteří pomoc potřebují. Tak jako Trilly, zapřísáhlý donchuán, nebo křehká Lisa, jež si všechny okolo získala svým pohledem, nebo Zoe, jemuž se podařilo odrazit všechny rány osudu. Zraněná, týraná, bezbranná zvířátka, která ovšem překypují touhou po životě.
Pokračování knihy 25 gramů štěstí.
Ani jsem se netroufl přiblížit se ke krabici. Co kdyby Lisa zemřela? Sebral jsem odvahu a pomalu odkryl ručník. Paráda: žila a ležela schoulená v rohu. Naše pohledy se setkaly. Tentokrát ke mně navíc pomalu a trochu neobratně natáhla tlapku. Bez dlouhého přemýšlení jsem ji lehce vzal mezi tři prsty, načež natočila hlavu ještě víc mým směrem a začala mě očichávat.
Autor:
Massimo Vacchetta - žije v severoitalském městě Novello, poblíž francouzských hranic. Jako privátní veterinář se přes dvacet let specializuje na dobytek. V roce 2014 otevřel Záchrannou stanici "Ninna" (Centro di Recupero Ricci "La Ninna"), odloučené pracoviště záchranné stanice v Brenezzu. Je předsedou asociace "Domov pro ježky" (La Casa dei ricci), jejímž záměrem je ochrana ježků a přírody.
Les je místem, kde můžete odpočívat, pozorovat zvířata a mít pocit, že smíte povolit uzdu své fantazii, touze po dobrodružství a radosti z objevování neznámého. Je také místem, kde je dovoleno zažívat největší možnou svobodu a nezávislost. Pokud pochopíte, jak funguje svět přírody, rostlin a zvířat, budete se v lese cítit svobodně, bezpečně a šťastně. Vnímat les všemi smysly je naší hlubokou potřebou. Probouzejí se přitom naše emoce. Čím více toho v lese prožijete, tím důvěrněji jej poznáte a často se v něm také velmi mnoho naučíte. Kniha Malá lesní škola zajímavě popisuje přírodní úkazy, které je výhodné objevit a chránit, díky nimž můžete každou návštěvu lesa proměnit v dobrodružnou výpravu plnou zážitků.
Andreas Kieling v knize vypráví o tažných ptácích, které přešla chuť cestovat, varuje před světelným znečištěním a nebezpečím větrných turbín. Vysvětluje, co může každý z nás udělat pro ochranu srnčat, dává tipy, jak na zahradu přilákat čmeláky a motýly, radí, kdy má smysl krmit ptáky, a popisuje, co nám v lese prozrazují ptačí pera, skořápky vajíček či stopy zvířat. Dozvíte se také, co se v lese smí a nesmí, kdy a jak pozorovat ptáky, proč je život roháčů krátký a veselý či jaký dalekohled nebo fotoaparát vybrat pro pozorování přírody. Dočtete se, jak se chovat k divokým zvířatům, která se vracejí do naší krajiny - například k vlkům a medvědům - a jak fatální důsledky pro ekosystém může mít vymírání hmyzu.
Zálesáctví, tedy bushcraft, znamená umět si poradit v divočině za všech okolností. Díky zvládnutí zálesáckých dovedností strávíte s dětmi čas v přírodě aktivně a bezpečně a zažijete nečekaná dobrodružství. Využijte praktické návody z této příručky a v divočině vás téměř nic nezaskočí, i když se vypravíte do neznámých končin či na vícedenní výpravu. A načerpáte také spoustu inspirace pro další zálesácké výzvy. Příručka je určená pro rodiny s dětmi, začínající zálesáky, dobrodruhy i výletníky. Najdete v ní rady a tipy pro pobyt v divoké přírodě, třeba jak nejlépe naplánovat trasu výletu, co si určitě vzít s sebou, jak si postavit přístřešek či vyrobit a používat různé nástroje a současně neničit životní prostředí.
V knize najdete:
Doporučeno pro čtenáře od 6 let
Ulisse s Achillem jsou dva mladí vlci.
Opuštěné je našli v lese, poté byli svěřeni do péče Elise a dobrovolníkům ve stanici Monte Adone - zařízení v Apeninách u italské Boloni, v němž se o nalezená zraněná divoká zvířata starají. Vlčata by tak měla zůstat v zajetí až do konce svého života, protože pokud vlci vyrůstají v blízkosti člověka, neosvojí si jazyk a zákony smečky a bez jejich znalosti by v přírodě nepřežili. Elisa s kolegy ze záchranné stanice se o to ovšem chtějí pokusit. Možná trochu bláhově se snaží vrátit lesu jeho děti a umožnit tak vlkům žít volně ve svém přirozeném prostředí.
Jejich odvážné úsilí vrátit vlky na svobodu Giuseppe Festa sleduje krok za krokem. Patnáct měsíců s nimi stráví v takřka nedotčených Apeninách, sdílí jejich nadšení a hluboce prožívá zklamání. Ulisseovo a Achillovo dobrodružství citlivě zachycuje až k nečekanému závěru.
Dokumentární příběh Děti lesa se čte stejně poutavě jako román. Giuseppe Festa detailně přibližuje chování vlků, divokých a často mytizovaných zvířat, a opěvuje kouzlo přírody, kterou ovšem nepopisuje nijak romanticky, dokáže ukázat i její drsnou tvář, a to bez mýtů a jakýchkoliv předsudků. Autor zachycuje touhu vlků po svobodě a čtenáře si umí získat svou láskou, obavami a pochybnostmi stejně jako velkým porozuměním a respektem, který si tato fascinující zvířata zaslouží.
Oficiálně je couchsurfing v Íránu zakázaný. Přesto procestuje Stephan Orth touto formou celou zemi. Přespává na desítkách perských koberců, zažije bláznivá i rozpustilá dobrodružství – a při tom pozná zemi, která vůbec neodpovídá obrazu zločinného státu. Íránci jsou totiž nejen mistry světa v šachu a v pohostinnosti, ale také v tom, jak uštědřit vedoucím duchovním utajený políček. Kniha je strhujícím vyprávěním o drobných svobodách a velkých tužbách Íránců.
Stephan Orth cestuje s velkou oblibou po zemích, které mají špatnou pověst, a píše o nich bestsellery. V této knize po tři měsíce objevuje Čínu a zjišťuje, jak funguje nová světová velmoc. Navštíví zde metropole, které experimentují s totální kontrolou. Na své cestě od gauče ke gauči si vyzkouší roli soutěžícího při pletení košů, tančícího učitele angličtiny nebo vyzkouší štěstí v kasinu - a zjišťuje, jakými sny a jakými strachy zde lidé žijí.
"Stephan Orth to zkrátka umí dokonale a země i lidé v příběhu pro čtenáře ožívají." - Westdeutsche Allgemeine Zeitung
Autor
Stephan Orth, ročník 1979, pracoval jako redaktor v dovolenkovém resortu při redakci Spiegel Online, až se v roce 2016 osamostatnil coby nezávislý novinář. Jako couchsurfer cestuje už od roku 2004. Měl u sebe hosty z celého světa a setkal se s hostiteli ve více než třiceti zemích. Orth je autorem bestselleru „Couchsurfing v Íránu“, u vydavatelství Malik vyšla kromě toho také jeho kniha „Dědečkův ledovec“. Za své reportáže získal Orth několikrát cenu „Columbus“, udělovanou Svazem německých cestovatelských novinářů.
Jakmile začnete pečovat o rostliny, naučíte se lépe starat i sami o sebe, své blízké i naši planetu. Vydejte se do světa rostlin a objevte, jak si můžete začít vytvářet svůj vlastní zelený koutek - a to jak doma, tak v mysli a v srdci.
Díky této inspirativní příručce získáte zcela nový vztah k rostlinám kolem sebe a naučíte se:
Začnete-li pečovat o zeleň, brzy vás pohltí uklidňující radost. Kromě těch samozřejmých výhod - krásy a čistšího vzduchu - se při pečování o rostliny vydáte na cestu všímavosti a přinese vám to ještě mnoho dalšího: díky rostlinám minimalizujete stres, sníží se vám krevní tlak a na svět se budete celkově dívat pozitivněji.
Když jsem se před čtrnácti lety přestěhovala z pensylvánského venkova do Brooklynu, věděla jsem, že budu muset zapojit hodně kreativity, abych se tu cítila jako doma. A tak jsem si do svého nového bytu začala nosit rostliny, které jsem nacházela u silnic, v dávno zapomenutých květináčích, na farmářských trzích a v místních zahradnictvích. Objevila jsem způsob, jak je dávat na police, zavěšovat, přivazovat, kotvit a zajišťovat, abych se vypořádala s nedostatkem světla a úzkými parapety. Od té doby se starám o více než tisícovku pokojových rostlin.
Své pokojové rostliny miluju a naučila jsem, jak se o ně starat tak, aby mi lásku vracely. Tuto knihu jsem napsala, abyste i vy mohli ocenit rostliny - a život mezi nimi.
Ocet je snad nejpodceňovanější domácí přírodní prostředek - mnoha konvenčních produktů používaných v kuchyni, koupelně a vůbec v celé domácnosti se můžete klidně ihned zbavit, pokud začnete používat ocet. Díky svým prospěšným účinkům nesmí ocet chybět v žádné přírodní domácí lékárničce. Ty nejlepší a nejužitečnější způsoby využití tohoto univerzálního "zázračného prostředku" jsme shrnuli v této knize.
Jedinečná krása a nedotčená příroda
Michael Martin procestoval pouště celého světa a tyto tajuplné oblasti a lidi, zvířata i rostliny, jimž se daří přizpůsobovat se nejobtížnějším životním podmínkám, dokáže poutavě popsat. V tichu, osamění a klidu pouští přitom on sám nachází protiváhu k našemu přehlcenému životu. Nabízí tak zasvěcený vhled do radikálně odlišné reality - podivuhodné, obohacující a místy přímo neuvěřitelné!
Díky rozsáhlé fotografické příloze zažijete poušť takřka na vlastní kůži.
Pouště a polopouště pokrývají třetinu zemské pevniny, a pokud počítáme i ledové pouště v polárních oblastech, dostaneme se dokonce k padesáti procentům. Zabírají tedy větší plochu než deštné lesy, savany, stepi nebo pohoří. Pouště nás odjakživa fascinují, fungují jako projekční plochy našich přání a tužeb - a přesto o nich víme překvapivě málo.
Dobrodruh a fotograf Michael Martin už několik desetiletí cestuje suchými pouštěmi jako Sahara, Gobi, Namib a Atacama i mrazivými pouštěmi Grónska či Antarktidy a zná toto svébytné prostředí jako nikdo jiný. Otevírá nám oči pro udivující rozmanitost pouštních biotopů, které si zasluhují ochranu.
V roce 1987 ještě v poušti Ténéré narazil na pštrosy, dnes už prakticky vyhubené. Užasl nad "Schody do nebe", uměleckým dílem, které se nachází uprostřed pláně Marha na jihu Maroka a doslova rozšiřuje obzory. Na Sahaře našel stovky let staré otisky chodidel otroků, kteří byli ve dlouhých průvodech hnáni po "bornuské silnici" do středisek obchodu na pobřeží.
S častou představou, že v pouštích není k vidění nic než písek, se expert na pouště Michael Martin rázně vypořádává - a mimochodem, dokonce i pouštní písek je natolik různorodý, že nemálo nadšenců po celém světě sbírá a vyměňuje si jeho vzorky.
Mimořádně čtivě napsaná a zároveň poučná kniha pro všechny, kdo o poušti sní - ať už ji někdy navštívili, nebo se tam jednoho dne vypraví, či zkrátka chtějí spolu s Michaelem Martinem poznat její podstatu.
Autor Michael Martin - fotograf, dobrodruh a vystudovaný geograf, věnuje se také přednášení. Už přes 35 let podává svědectví o svých výpravách do pouští celého světa a postupně se stal celosvětově nejuznávanějším fotografem pouští. Uveřejnil na 30 obrazových publikací a knih, které byly přeloženy do mnoha jazyků. Uspořádal přes 2 000 přednášek a produkoval několik televizních filmů. Kromě rozpálených pouští se zabývá i chladnými a ledovými pouštěmi Arktidy i Antarktidy. Za svou tvorbu získal řadu ocenění, mimo jiné čestnou medaili Královské geografické společnosti. V poslední době k nim přibyla cena Gregor International Calendar Award a cena ITB Book Award za celoživotní dílo. Časopis GEO věnoval Michaelu Martinovi v listopadu 2016 celé zvláštní vydání Geo extra.