Wojciech Bonowicz (* 1967 Osvětim ) vystudoval polonistiku na Jagelonské univerzitě v Krakově. Působí jako redaktor krakovského nakladatelství Znak a spolupracuje s časopisem Tygodnik Powszechny. Debutoval sbírkou Volba většiny (Wybór większości, 1995; podruhé vyšla rozšířena o sbírku Básně z okolí [Wiersze z okolic] v roce 2007). Následovaly další sbírky: Velkoobchod ran (Hurtownia ran, 2000), Lidové básně (Wiersze ludowe, 2001; druhé vydání společně se sbírkou Hurtownia ran v roce 2007), Volné moře (Pełne morze, 2006), Polské znaky (Polskie znaki, 2010) a Ozvěny (Echa, 2013). Pro děti napsal knížku Pohádky Míši Fíši (Bajki Misia Fisia, 2012). Bohatá je i Bonowiczova publicistická a vydavatelská činnost. Jeho biografická próza Tischner o knězi Józefu Tischnerovi byla v roce 2001 nominována na cenu Nike. Tischnerovy životní osudy zpracoval i v poněkud volnější formě v knize Klobouk na vodě (Kapelusz na wodzie, 2010) a výbor z myšlenek a úvah tohoto významného polského filosofa a teologa vydal pod titulem Tischnerova abeceda (Alfabet Tischnera, 2012). Spolu s Arturem Sporniakem se podílel na dvou knihách rozhovorů s benediktinem Leonem Knabitem - Schody do nebe (Schody do nieba, 1999) a Od začátku do konce (Od początku do końca, 2002). Sám pak vydal knihu rozhovorů s humanitární aktivistkou Janinou Ochojskou Nebe jsou ti druzí (Niebo to inni, 2000) a s knězem Tadeuszem Isakowiczem-Zaleským Můj ilegální život (Moje nielegalne życie, 2002). Obdržel několik prestižních polských literárních cen, v roce 2012 byl za svou kulturně-společenskou a vydavatelskou činnost vyznamenám Stříbrným křížem za zásluhy.