Doprodej za 40 Kč: Psí Vánoce od autora Psího poslání W. Bruce Camerona

Beseda: Pavla Jazairiová - Jiná Afrika

archiv revue
Bývalá redaktorka zahraničního zpravodajství Českého rozhlasu – Radiožurnál, kde se specializovala na oblast Blízkého Východu a Afriky Pavla Jazairiová představila v Domě knihy upravenou a rozšířenou verzi úspěšné knížky z roku 2008 věnované zemím v severní a západní Africe – Mali, Senegalu, Alžírsku, Tunisku.

Afrika je v autorčině pohledu v mnoha ohledech místem bídy, beznaděje, úpadku. Z toho se rodí touha mnoha Afričanů odejít do Evropy a začít zde nový život. Tento pohled zbavený iluzí a folklorního nánosu je bolestný, ale cenný snahou lacině nemoralizovat, nýbrž hledat vysvětlení. 

Součástí knihy Jiná Afrika jsou nově vepsané glosy velvyslankyně Evropské unie v Namibii Jany Hybáškové a zasvěcený úvod afrikanisty Luboše Kropáčka. Kniha je doplněná o řadu fotografií.


Kolikrát jste vlastně celkově navštívila Afriku?
Ani nevím. Do Afriky jsem začala jezdit ještě jako mladá, když jsem pracovala v rozhlase a měli jsme spoustu posluchačů z Afriky. Takže jsme tam několikrát jeli a vždy to bylo spojeno s různými dalšími aktivitami.

Afrika je velice různorodý kontinent. Dalo by se říct, která oblast vám byla nejbližší?
Ty oblasti se od sebe samozřejmě liší. Nejen zeměpisně. Já jsem měla hrozně ráda Alžírsko, je to opravdu krásná země. Ale je to těžká otázka. Egypt je taky strašně krásná země, i když jsem nikde jinde neviděla takovou bídu jako v Egyptě.

Jaké předsudky vůči Africe v Evropě přetrvávají?
Žádný mediální obraz o Africe ani v podstatě neexistuje. Psát o Africe není jednoduché, měli by o tom psát lidé, kteří tomu opravdu rozumí. Dobré je číst literaturu od autorů, kteří z Afriky pocházejí.

V knize píšete, že pro lidi v Africe je vzhled měřítkem úspěchu. Platí to ještě pořád?
Platí i neplatí, oni se také modernizují. Dnes už je to trochu jinak a lidé si tam pomalu zvykají na globalizaci.

Tak co je dnes pro lidi v Africe symbolem úspěchu?
Samozřejmě peníze. Ono se to pozná hned, když je tam někdo má.

Změnila se dnes situace bělochů, kteří se provdají do Afriky? Příjme je místní komunita mezi sebe?
Nevím, jestli bych to někomu doporučila. Člověk může mít Afriku rád, ale asi je těžké tam zapadnout.

Jak moc je živá otázka otroctví?
Když jsem v Africe byla na konferenci proti rasismu, tak tam velmi trvali na tom, že by se za toto období měli běloši omluvit.

Co si myslíte, že Afriku v dnešní době nejvíce brzdí?
V současné době hlavně klima. Oni tam žijí ze dne na den. Pak také globalizace. To jsou asi hlavní dvě věci.

Kdyby někdo chtěl zažít Afriku trochu jinak, co byste mu doporučila?
Buď mít hodně peněz a najít dobrou cestovku, nebo být mladý, zdravý a cestovat.



O autorce


Pavla Jazairiová se narodila v Munsteru ve Francii. Dětství trávila mezi touto zemí, kde žila její matka, a Československem, u prarodičů. V 16 letech se do Československa vrací natrvalo. O čtyři roky později nastupuje do Čs. rozhlasu – zahraničního vysílání pro fr. Afriku, odkud po roce 1968 z politických důvodů odchází. Pracuje jako prodavačka, později jako tlumočnice. Přitom se zajímá o rozvojové země a píše (nakl. Orbis, později Panorama). Na pozvání bratra (Holanďana po otci) cestuje především opakovaně do Afriky. Z manželství s Mufidem Jazairi se jí narodili 2 synové Nisan a Martin. Roku 1990 se vrací do rozhlasu jako redaktorka zpravodajství ze zahraničí.



Besedu moderovala: Sandra Procházková
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština
Jiná Afrika
Čeština

Jiná Afrika

0.0 0
179 147
IHNED k dispozici na prodejně
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Až úvod povídkového souboru Sudety Ztracený ráj mě hlouběji přiměl přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdyby nedošlo k rozvratům, které přinesla první a druhá světová válka a dění před ní a po ní – v pohraničí by stále pospolu žili obyvatelé, kteří by byli rozmanití jazykem, původem, tradicemi a co je hlavní, bydleli by vedle sebe víceméně v pokoji. Některé části pohraničí mají pro některé z nás a i pro mě neobvyklé kouzlo. Mohou být vyhaslé, pozapomenuté, klidné, protkané tajemstvím, krutostí, ale také neskonalými přírodními úkazy. Zkrátka vábí. A zároveň i po desítkách let od bezpráví, které se tam dělo a které je v těch krajinách promořené až do kořenů, vzbuzují bolest.
David Frej proslul svými knihami o zánětu, zdravém střevu, o významu šťáv nebo míchaných nápojů z přírody. Nová kniha je shrnutím poznatků z jeho praxe, v níž se zaměřuje především na celkové posílení naší imunity.
Dnes bych se s vámi chtěla podělit o své pocity z karet s názvem Magické rostliny. Nejsem žádná kartářka a karty jsem si nikdy nevykládala ani nenechala nikým vykládat. Tento jedinečný balíček mě však až magicky přitahoval, nemohla jsem na něj přestat myslet a neustále jsem si jej vybavovala. Usoudila jsem, že tohle je jasné znamení, že karty mám mít.