Dva chlapi, co se k smrti nesnáší. Jeden je uvědomělým soudruhem, jež se z obyčejného dělníka „vypracoval“ až na post náměstka v továrně Škoda. Druhý je mistrem zámečnické dílny v téže fabrice a nesnáší náměstkovo dirigování. Miloš si odjakživa potrpí na velká gesta, má horkou hlavu a je s ním často těžké pořízení. Nad to velice miluje řád, kázeň, disciplínu a dodržování všemožných pravidel, jež vyžaduje nejen po podřízených v práci, ale i doma od své ženy a dcery. Ne vše mu sice vychází dle jeho ideologických komunistických představ, ale snaží se seč může. Tomáš se zase rád napije. Občas to přežene. Jsou však dvě věci, co mají tito dva sokové společné. Kromě nevraživosti vůči tomu druhému, je to, chtě nechtě, i průšvih, který spackají jejich dvě dospělé dětičky.
Milošova dcera Líba je malinko do větru, i když jen v představách. Líbí se jí kluci a sní o tom, jak s každým, který vypadá alespoň trošku k světu, zažije žhavou lásku. Tomášův syn Přemek je naopak ťulpas, co potřebuje říct kdy, kde a co má vlastně udělat, ale v nitru je to moc hodný kluk. Je také jediný, kterému se Líba zamlouvá. Jedna společná noc, která navíc stála za pendrek, spustí lavinu rodinných dramat. Ale takových těch roztomilých.
Díky neposlušným dětem dochází ke spojení jedné bolševické rodiny s tou dělnickou. Je jasné, že není nouze o třídní zvraty, nepatřičná slova a obviňování, kdo za co přesně může.
„Dav se vždycky přidává na stranu vítězů.“ – citace z knihy, str. 206 –
Tvorbu Štěpána Javůrka mám moc ráda. Trilogie Sudetský dům patří mezi moje oblíbené románové počiny. Léta sametová jsou jiná, odlehčená, hořkosladká. Většina scén je příjemně úsměvných. Navíc se v nich najde snad každá rodina, která v 80. letech budovala svoje vlastní lepší zítřky. Nedílnou součástí byla i proměna společenského řádu po sametové revoluci. Že se ale vlastně nic zásadního nezměnilo, už víme, jen někteří chvatně a umně převlékli kabáty...
„Režim se možná změnil, ale lidi jsou v tomhle státě pořád jedni a titíž.“ – citace z knihy, str. 211 –
Skvělé bylo vyprávění z pohledu vnoučka těchto dvou na první pohled nesmiřitelných rodin. Ovšem, když se ke slovu dostanou milostivé ženy, pak i těm nejzatvrzelejším pánům spadne hřebínek. Nakonec i ty tvrdé chlapské makovice nad novým maličkým tvorečkem zjihnou...
Autor: Denisa Šimíčková
