Jan Kršňák – zklidňovatel digidětí a digidospělých. Počítač má od 11 let, mobil od r. 2000. Pubertu proležel před televizí. Od mládí pouštěl na videu akční filmy sobě i mladšímu bratrovi. Hodiny hrál počítačové hry a sledoval bratry, jak dělají totéž. Všichni společně neposlouchali bědující matku, přestože ji moc dobře slyšeli. Vystudoval filmovou vědu na FF UK, takže je absolventem vysoké školy vidění. Ve škole hodně sledovali filmy a povídali si o nich. Jan se díval i po škole i za školou, pořád. Stejně tolik četl. Pak odjel na prázdniny do Španělska. Trvaly asi 4 roky. Žil v Santiagu de Compostela, kde se snažil zapomenout vše, co mu dala vysoká škola a pokračoval v prohlubování znalostí o vidění. Na vrcholu hory Pico Sacro mu jeden dobrý muž řekl, že by se měl dívat srdcem. Trvalo mu roky, než začal cítit, co ten muž říkal. Dnes se vedle přemýšlení a psaní o médiích, dětech a rodičích věnuje filosofii, intuitivní pedagogice, tvorbě nového světa a podpoře Institutu pro podporu inovativního vzdělávání.
