Byla válka, psal se rok 1942 a Němci si vychutnávali moc své slavné Třetí říše. Cilka byla mladá a krásná dívka, která se v šestnácti letech ocitla v koncentračním táboře v Osvětimi. Sama mezi všemi. Hezká dívka samozřejmě upoutala nechtěnou pozornost vojáků a byla znásilněna a zneužívaná dvěma SS-áky. Dávali ji za vinu, že chtěla přežít? Co byste dělali vy v šestnácti letech? Vlastně to bylo to jediné, čeho se dopustila. Chtěla přežít. Tak dělala, co se od ní chtělo. Nejspíš z poloviny ani nechápala, jaké důsledky to po válce bude mít. Ale kdo věděl, kdy vůbec bude konec války? Počítal se každý den. 
Po osvobození z koncentračního tábora Cilku nečekalo nic dobrého. Ne, že by s tím počítala, nic jiného než útrapy ani v podstatě neznala. Ale veřejné odsouzení, nemilosrdný rozsudek a cesta do dalšího vězení by spoustu lidí na jejím místě definitivně zlomila. Cilka to přijala a dělala jen to, co uměla. Snažila se dál přežít. Za to, že spala s nepřítelem, ji odsoudili na patnáct let v zajateckém táboře na Sibiři. Přestože po příjezdu okamžitě vzbudila nechtěnou pozornost mužů, dokázala přesvědčit i jednu ženu, že není to, za co ji všichni mají. Stala se zdravotní sestrou, pracovala každý den, dokud nepadala únavou, a přestože to nevyhledávala ani neočekávala, dokázala si v srdci najít místo i pro lásku. Cilčina cesta je příběh, který se čte jedním dechem i v případě, že tento žánr není přímo váš šálek kávy. Člověka tak trochu nutí zastavit se a zamyslet se nad vlastním životem, protože si kolikrát stěžuje na věci, které ani nestojí za zmínku.
-ice-
