Začít hrát
 
  • Zákaznická linka 597 490 490

Hledání ztraceného času očima Egona Hostovského

archiv revue
Nedávno se mi dostala do ruky kniha z edice Česká knižnice od nakladatelství Host, která zahrnovala dva romány Egona Hostovského – Dům bez pána a Půlnoční pacient. Pokud vás zajímají osudové okamžiky 20. století ne v číslech, ale tak, jak ovlivnily životy obyčejných lidí, nebudete litovat.
Egon Hostovský už má mezi uznávanými českými spisovateli svoje místo a téměř není třeba ho představovat. Vlivem dvojí emigrace, kdy v roce 1939 odešel před nacistickou okupací a v roce 1948 před komunistickým převratem, se stal člověkem se světovým nadhledem na současné dění. Jeho romány se vyznačují silnými autobiografickými prvky. Dům bez pána například odráží Hostovského rodinné prostředí – několik starších sourozenců, židovská tradice, české maloměsto apod. V symbolických čtrnácti dnech, které pražský úředník Emil tráví ve svém rodném domě, se zrcadlí všechny aspekty lidského trápení meziválečné doby (finanční krize, nešťastná láska, otázky židovské identity a rozmáhající se antisemitismus, nemoc i smrt). Moderní život se dostává do konfliktu s tradicí, nová generace už neuznává stejné hodnoty, nerozumí hebrejsky. Dusno rodinného kruhu navíc umocňuje tušení blízké války.

Půlnoční pacient vypovídá o Hostovského zkušenostech s kariérou na ministerstvu zahraničí a o životě Čechů v americkém exilu. Na pozadí špionážní zápletky románu analyzuje pocity spojené s emigrací, jako je snaha o uplatnění, jazyková bariéra, stesk po domově nebo kulturní rozdíly. S postavou Arnoštovy maminky zase připomíná problém vykořenění a dojem vlastní nepotřebnosti u starších lidí v cizí zemi.

Dalším shodným prvkem s autorovým životem je problém zklamání ve vztazích se ženami (Hostovský byl třikrát ženatý) a také hlavní postava intelektuálně založeného hrdiny, který si neví rady se svým bytím, v němž je nespokojený. Prozření přichází až tehdy, kdy hrdina spadne na úplné dno a odloží svou opatrnost (V Domě bez pána se Emilovi rozpadne manželství a ztrácí i dívku do které se zamiloval, v Půlnočním pacientovi Arnošta postihne záchvat mrtvice a je okraden), tehdy konečně spatří, co je skutečnou podstatou věcí a života. Velkou roli v obou románech hraje kromě hledání domova také bolestná zkušenost z minulosti – u Emila jde o nedávno prodělanou nemoc, v případě Arnošta zase o politickým podvodem zmařené manželství.

Hostovského autorský styl zůstává v obou románech podobný – díky propracované psychologii si vystačí s jednoduchým námětem, několika málo postavami, jedním prostředím a velmi krátkým časovým úsekem. A právě na tomto poli rozehrává velkolepou konverzační šachovou partii, která udržuje čtenáře ve stálém napětí. Zkušeně pracuje s předem rozvrženým dějem, takže jednotlivé informace postupně rozkrýváme prostřednictvím četných dialogů, někdy i delších monologů.

Egon Hostovský má stále co říci i k dnešní situaci ve světě, navíc psychologická traumata lidí zůstávají stále stejná, jen je způsobují jiné podněty. Je skvělé, že si díky České knižnici může čtenář doplňovat mezery v naší literatuře a dát přednost o něco starším autorům, kteří rozhodně nejsou venku ze hry.

Autor: Iva Kulihová
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Dům bez pána / Půlnoční pacient
Čeština

Dům bez pána / Půlnoční pacient

0.0 0
od 199
Vyprodáno
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Obětí je vůdce náboženské sekty. Zemřel způsobem, který připomíná starozákonní trest. Náhoda? Anebo se provinil proti přikázání vlastní víry? A jak jeho vražda souvisí s masakrem, ke kterému došlo před patnácti lety? Těšte se na zamotaný příběh s mnoha překvapivými pointami.
Pavel Hubený se v ochraně přírody profesně pohybuje už od konce 80. let minulého století a v roce 2014 se stal ředitelem Správy Národního parku Šumava. V knize Divočina je naše šance formou rozhovoru s redaktorem a environmentalistou Radkem Štěpánkem přibližuje svůj pohled na minulost, současnost i budoucnost ochrany přírody a komentuje i kontroverzní a ostře sledovaná témata.
Scarlett Wilková, autorka románů Až uvidíš moře, Když přišli psi, Vekslačka a dalších, se s lehkostí i odvahou znovu vrací k Řecku – zemi, která ji fascinuje, ale také znepokojuje. Ve svém šestém románu Říkali jí Kri-kri sleduje příběh mladé dívky i proměny ostrovů, které se z ráje mění v kulisu masové turistiky. Wilková tentokrát nechává realitu prolnout s fantazií a do příběhu vnáší i otázku, kde končí skutečnost a začíná pohádka.