Obojí. Vždy jsem měl problémy soustředit se, protože jsem se narodil s Touretteovým syndromem a mám tiky, které to soustředění narušují. Chtěl jsem se vyrovnat nejlepším spolužákům, a tak jsem hledal různé cesty, abych to dokázal. Od šesté třídy se mi začalo dařit. Během roku jsem to dotáhl z šesti trojek na jedničky a dvojky a na vysoké k prospěchovému stipendiu. Pokud jde o ty společenské jevy, pak právě teď se duševní lenost stává velkým problémem. Máme ohromná rozptylovadla v podobě stovek televizních kanálů, rozhlasových stanic, internetu a zejména sociálních sítí, které z nás paradoxně dělají asociály.
Jak byste definoval „duševní lenost“? Proč si myslíte, že je tak rozšířená?
Duševní (myšlenková) lenost je psychický stav, ve kterém se vyhýbáme duševnímu úsilí. Nechceme se namáhat hlubokým přemýšlením nad úkoly, plánovat nebo měnit své názory. Spoléháme na jednoduché zkratky a nekriticky přejímáme názory jiných lidí. Duševní lenost je horší než prokrastinace. Většinu života lidé profrčí na autopilota. Nemyslí, protože díky pohodlné době nemusí.
Jaké jsou podle vás nejčastější příznaky duševní lenosti v každodenním životě?
Těch je spousta. Například alibismus, kdy se snažíme jen naoko. Děláme to, co nás baví, místo toho, co je důležité. Jsme nedůslední. Řídíme se hloupými pravidly, předsudky a spoléháme na intuici tam, kde nemáme. Více věříme tomu líbivému než správnému. Také se nedokážeme soustředit, učit a udržet pozornost v rozhodujících chvílích. Špatně se rozhodujeme a své názory neměníme ani po změně situace. A tak bych mohl pokračovat ještě dlouho. Tím vším sabotujeme sami sebe. Přitom většinu z tohoto můžeme ze svého života buď úplně, nebo alespoň částečně odstranit.
Existují podle vás určité oblasti společnosti (např. školství, média, politika), kde je duševní lenost obzvlášť nebezpečná?
Vezměte si politiku. V knize popisuji pokus, který provedl fyziolog Erich von Holst s rybami hořavkami, které žijí v hejnech. Von Holst vyoperoval jedné hořavce přední mozek, který řídí chování v hejnu. Mrzák bez předního mozku se lišil od ostatních rybek tím, že mu bylo jedno, když opustil hejno. Chybělo mu váhání normální ryby, kterou vždy ovlivňuje, zdali ji ostatní následují. Neohlížel se na jiné. Jakmile uviděl potravu, vydal se za ní a neřešil, zda se už moc vzdálil… A najednou hejno začalo následovat jeho. Mrzák bez části mozku se stal vůdcem hejna. Takto stádo „vidí“ jisté přednosti jedinců s malým strachem, kteří jasně ukazují směr. U lidí jim říkáme psychopati a hodně z nás tyto duševní mrzáky volí ve volbách. Následky této lenosti přemýšlet, koho volíme, jsou pak strašné. I Hitler byl demokraticky zvolený. Proč se o hořavkách Ericha von Holsta neučí ve školách? Místo toho se učíme o Marxovi, Leninovi, Hitlerovi, Napoleonovi… o největších psychických mrzácích.
Máte konkrétní rady nebo techniky, jak vyzrát na duševní lenost?
Mám. Něco je sice vrozené, třeba ctižádost, ale pak to závisí na vašem způsobu myšlení a jednání. Začnete smysluplností a tím, že si ujasníte hodnoty. Pak vám ukážu, jak se lépe soustředit a učit, kdy spoléhat na intuici a kdy ne. Hodně lidí přímo šokuje můj postup, jak hněv přetavit v kladnou sílu. Celkem poznáte desítky fungujících návodů.
Co byste si přál, aby si čtenáři z vaší knihy odnesli?
Chuť, jak přelstít svou nechuť přemýšlet. Duševní lenost máme v sobě všichni, ale můžete se naučit, jak ji „obejít“.
Vaše knihy Debordelizace hlavy, Motivace zvenčí je jako smrad, Duševní lenost mají silné názvy a ostrý jazyk. Je to váš styl od začátku, nebo se vyvinul postupem času?
Ještě jste zapomněla Kurvítka v hlavě. Za ni jsem dokonce dostal cenu Český bestseller za rok 2018. Pokud jde o ten ostrý jazyk, s ním jsem se už narodil. Vždy mi vadilo příliš komplikované vyjadřování. Cením si všech, kteří umí zjednodušovat složité věci. I to je jedna z cest, jak na duševní lenost.
Text: Markéta Bolfová
Foto: archiv autora
Foto: archiv autora
