Lístky ve větru jsou tak trochu temný a šokující román. Je to mrazivý příběh o zakázané lásce, o velkých ztrátách, osamělosti, zneužívání a o pomstě. Možná hodně o pomstě.Po dlouhých letech věznění na hrozivé temné půdě jsou Cathy, Chris a Carrie konečně volní. Svoboda má trochu hořkou chuť, protože jejich životy byly nevratně ovlivněny prožitou krutostí, surovostí a brutalitou, se kterou se k nim chovali členové jejich vlastní rodiny. A to není něco, co jde jen tak zapomenout nebo odpustit. Není to něco, od čeho lze odejít.
Jsou na cestě na Floridu, kam jedou s vidinou lepších zítřků. Ještě než se tam dostanou, Carrie onemocní. Trpí následky otravy arsenikem. Potíže se jí zhoršují a začne zvracet. Nakonec omdlí a starší sourozenci jsou nuceni vystoupit z autobusu a najít pro Carrie pomoc.
Naštěstí jim pomůže dobrosrdečná služka a odvede je ke svému zaměstnavateli, lékaři Sheffieldovi. Paul Sheffield jim pomůže mnohem víc, než si troufli doufat. Je to osamělý čtyřicátník, vdovec a nabídne jim přístřeší, vzdělání a rodičovské vedení. Je to poprvé od doby, kdy v hrůze přežívali zamčení na půdě, na šanci vést normální život. Jenže, vše má svá úskalí.
Můžete odvést děti z půdy, ale nikdo nedokáže vzít půdu pryč z dětí. Je v nich. Traumatické zážitky jsou v nich hluboko zakořeněny. Všichni tři mají strašné noční můry, ze kterých se budí zpocení hrůzou. Jsou jako lístky ve větru, zmítané osudem. Každý z nich v sobě živí nějakou posedlost, i když se snaží jít dál a žít.
Cathy je posedlá touhou po pomstě, Chris je posedlý Cathy. A Carrie, ubohá Carrie, je deformovaná, slabá a její nitro je rozbité na kousky.
Budou schopni někdy překonat své dědictví zla a dlouhé roky týrání? Nebo už zašli příliš daleko a po tom, co zažili, prostě není cesty zpět?
