Zpočátku se mi moc nelíbily většinou bezobsažné tlachy bohémské literární skupiny, ale ty včas daly prostor pro životní sebezpytování se mladého hlavního hrdiny a rozjely jeho příběh plně odpovídající době a charakteru ztracené generace - v evropském podání (20. léta, Helsinky-Paříž). Kdykoli jsem měla pocit, že se začínají trousit myšlenky pro myšlenky, nebo se volí bombastická a přehnaná gesta ve formě slov, vzápětí mě spisovatel příjemně překvapil, protože vše uvedl na pravou míru - vlastně sám sebe aktivně a nahlas zbrzdil. Třeba je konec útlého příběhu trochu kýčovitý, ale rozhodně není úplně předpokládaný - a vlastně jinak to ani skončit nemohlo...