Tenhle typ literatury se mi líbí. Zpracovává úsek českých dějin - zejména dění během druhé světové, ale reflektuje i následky první světové války. Ukazuje, jak žili obyčejní lidé z venkova i z města, co prožívali, jak politické dění ovlivnilo jejich existenci, o rodinné tragédie zde není nouze... Těším se na další dvě knihy ze série Kyselé třešně a mám vyhlídnuté i jiné knihy Lenky Chalupové.

Mám ráda styl psaní Lenky Chalupové a tato kniha patří k mým oblíbeným. Děj se odehrává v malé vesničce Lověšice nedaleko Přerova a  zachycuje život obyčejných lidí na konci války a v poválečném období. V příběhu je láska, radost i smutek a já jsem si pro hlavné hrdiny moc přála šťastný konec, avšak jsem se ho nedočkala. Více prozrazovat nebudu, jen zmíním, že kniha mě hodně zasáhla a dojmy z ní jsem několik dní zpracovávala. Jsem ráda, že je spousta současných českých autorů, kteří píšou příběhy na základě skutečných událostí. Tato kniha má čestné místo v mojí knihovně. Doporučuji!

Děj této knihy se začíná odehrávat v roce 1944 v malé vesničce Lověšice poblíž Přerova a v Přerově samotném a provází nás až do válečných dní, kdy se zde stane jedna obrovská tragédie. V podstatě od prvních stránek jsem byla vtažena do příběhu učitele Petra, vdovy Loty a její malé dcerky Helenky a spousty dalších obyvatel Lověšic. V knize se promítají příběhy obyčejných lidí v kruté a nelehké době, někteří ale i přes letité válečné útrapy zůstali ve svém srdci ryzí, některé tato doba pokřivila. Celý tento román je velmi smutný a jeho finále mě dostalo do kolen. Autorka čerpala ze skutečných událostí, o to více mě kniha zasáhla. Přerovsko znám velice dobře, ale vůbec jsem netušila, co se tam tehdy odehrálo.