Možná jsou to dvě děti, možná ovšem dvě bytosti, které jen jako děti vypadají a vše již dávno mají za sebou – ale přesto věří, že skutečný, nezfalšovaný život je stále ještě někde před nimi… Putují nevlídnou pustinou, utíkají z náruče Oázy, kam – jak to cítí – nepatří, protože oba, dívka i chlapec, se považují za živoucí pozůstatky originálního, původního světa, který byl v blíže neurčeném zlomovém bodě vystřídán dokonalejší, ale pro ně naprosto cizí verzí. Obávají se, že v Oáze uvízli nedopatřením, že toto místo se jen tváří, že i jim chce pomoci… Dají se proto na útěk. Do zdánlivě neživoucí pustiny a poté do útvaru, který se podobá bludišti, ale možná je něčím mnohem významnějším… Jdou do toho, aby se pokusily najít „svůj“ ztracený svět. Aby si vybojovali šanci prožít to, co kdysi lidé běžně prožívali… A v tom jim dokonce ani smrt nemůže zabránit.