Na obloze se objevila první hvězdička a její světlo dopadlo na kmen březové královny. V tu chvíli se stal zázrak! Břízka se otevřela a z kmene jako ze světničky vyšel chlapeček a zamířil si to rovnou k domečku našich stařečků. Babička právě prostírala na stůl, když se ozvalo slabé zaťukání. Nejprve si myslela, že se jí jen něco zdálo. Nové zaklepání slyšel i dědeček. Šel otevřít. Na prahu stál chlapeček. Ale jaký! Takového jsi ještě neviděl. Košilku měl z březové kůry, kalhotky z březových lístečků, botečky z březového dřeva. Usmíval se širokým čtveráckým úsměvem. Nos jak knoflík a nad ním dvě veselá očka a světlé rozcuchané vlásky. Pěkně pozdravil: „Dobrý večer, dědečku a babičko. Posílá mě naše březová královna“. „I mlč, Břízku a pojď dál. My víme,“ zvolala babička...
...a tím začínají Břízkova dobrodružství s babičkou a dědečkem na vesnici mezi zvířátky, v lese i s prvními lidskými kamarády...