Tento románový životopis oživuje odkaz Marka Aurelia (121–180 n. l.) pro novou generaci čtenářů skrze zkoumání císařovy fascinující psychologické cesty. Donald J. Robertson zkoumá Markovy vztahy s klíčovými postavami jeho života, jako byla jeho matka Domitia Lucilla a císař Hadrián, a také s jeho stoickými učiteli. Hojně čerpá z Markových Hovorů k sobě a korespondence a zkoumá císařovo jednání, jak je podrobně popsáno v Historia Augusta dalších antických textech.

Marcus Aurelius se snažil sladit svou filozofii a morální hodnoty s politickými tlaky, kterým čelil jako císař na vrcholu římské moci. Robertson zkoumá Markův postoj k otroctví a morální dilema, které představovalo zajetí nepřátel ve válce, jeho postoj k ženám, roli stoicismu při utváření jeho reakce na hrozbu občanské války, zacházení s křesťany za jeho vlády a jmenování jeho nechvalně známého syna Commoda jeho nástupcem.

V celém tomto díle jsou k osvětlení císařovy mysli – jeho charakteru, hodnot a motivů – použity Hovory k sobě, přičemž Robertson obratně proplétá Markovu vnitřní cestu jako filozofa s vnějšími událostmi jeho života římského císaře.