Recenze: Beara

archiv revue
Beara je dokumentárním románem o genocidě spáchané v létě 1995 v Srebrenici a okolních městečkách. Tento hrůzný akt dopomohl zakončit několik let trvající válku v Bosně a Hercegovině, obecně známou tak jako Bosenská válka za nezávislost.

Autor knihy Ivica Đikić se narodil v Bosně a Hercegovině a je opravdu činorodým mužem. Působí jako novinář a šéfredaktor mnoha významných chorvatských deníků. Napsal hned několik oceňovaných románů, a konkrétně za tento román získal Cenu Krunoslava Sukiće udělovanou Centrem pro mír, nenásilí a lidská práva v Osijeku. Svým bádáním se snažil proniknout do samotného srdce zločinu, do motivace těch, kdo nařizovali a prováděli likvidace. Věru se mu to povedlo dokonale vylíčit, až mi z některých popisovaných faktů běhal mráz po zádech.

Román popisuje zákulisí nejmasovějšího válečného zločinu spáchaného na evropské půdě od dob holokaustu. Při razii, v době samotného konce války, bylo vyvražděno více než osm tisíc bosenských mužů a mladých chlapců jednotkami bosňáckých Srbů. Během několika málo dní tohoto parného léta roku 1995 byli povražděni, a to jen na základě jejich národnosti a víry.

Bosna a Hercegovina do té doby trpěla etnicky velice nestejnorodou strukturou obyvatelstva. Většinu tvořili muslimové, Srbové, Chorvaté, Jugoslávci a pouhé jedno procento bylo obýváno Bosňany.

Beara Ljubiša (takové pěkné příjmení měl) byl náčelníkem bezpečnosti v generálním štábu bosenskosrbské armády. Beara patřil k nejužšímu okruhu spolupracovníků bývalého vojenského velitele bosenských Srbů Ratka Mladiče, a sám, s obrovským nasazením, vedl vraždící jednotky bosenských Srbů, které zcela vědomě páchaly genocidu, zločiny proti lidskosti a další válečné zločiny. Etnické čistky a zabíjení civilistů zapříčinilo ohromnou uprchlickou vlnu do okolních, relativně bezpečných států.

A jak už to tak bývá, příslušníci OSN a jiní, kteří přímo na svých PC monitorech viděli satelitní záběry masového vraždění i kopání masových hrobů, tomuto faktu nevěnovali pozornost, pouze přehlíželi a nijak nereagovali. Tím se pro mne také oni stávají strůjci krvavé mezietnické války na tomto území.

Nakonec zakročila USA. Za její razantní intervence byla podepsána tzv. Daytonská dohoda o politickém a teritoriálním uspořádání země dle určitého etického klíče.

A co Beara? Ten byl odsouzen na doživotí. Ovšem v jeho věku to byl spíše výsměch všem obětem i pozůstalým. Odseděl si pouhých pár let, než ve věku 77 let zemřel v německé věznici.

Ony červencové dny roku 1995 se těžce vryly pod kůži i lidem, kteří byli k účasti přímých masakrů donuceni. I s nimi si autor povídá. Z rozhovorů čiší jejich ukrutná celoživotní bolest, selhání, výčitky svědomí i ohromná tíha na srdci.

Jde o drastické čtení. To nelidské zlo mi trhá srdce vejpůl. Ale je to skvělá a čtivá kniha pojednávající o této hrůzné a poměrně nedávné kapitole evropských dějin, o které se ve školách nemluví.

Celá kniha je doplněna o literaturu, z které autor své poznatky čerpal, doprovázené dalšími vhodnými literárními prameny a mapkami oblasti, ve které se masakr udál a s číselným vyjádřením etnického složení tehdejšího obyvatelstva jednotlivých republik. Nechybí ani rejstřík zkratek a pojmů, které mohou, zejména nevědomému čtenáři tohoto tématu, dělat problémy, např. jaký je rozdíl mezi Bosňákem a Bosňanem, a hlavně pak zkratky místních vojsk, které se v textu hojně objevují.

Autor: Denisa Šimíčková

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Beara

0.0 0
od 209
Vyprodáno
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.
zanechte komentář (zprávu)

Nejnovější články

Irský autor Colm Tóibín se rozhodl ve svém díle nazvaném Čaroděj zbeletrizovat životní pouť nositele Nobelovy ceny za literaturu, německého prozaika Thomase Manna, jenž byl nucen z rodné země uprchnout se svou rodinou před nacistickou hrozbou. Oženil se s Židovkou a jeho smýšlení bylo obecně značně protihitlerovské. Společně zamířili do Francie, následně do Švýcarska a poté, co získal československé státní občanství spolu s cestovním pasem, se rozhodl Evropu opustit nadobro a hledat štěstí za oceánem. Právě v té době psal asi své nejznámější dílo – Doktora Fausta. V padesátých letech se vrátil do Švýcarska, kde po pár letech zemřel na trombózu.
Dříve se živil jako investigativní žurnalista, dnes je jedním z nejčtenějších autorů krimi na světě. Řeč je o Michaelu Robothamovi, který se v rozhovoru rozpovídal nejen o svých knižních postavách.
Průkopník české komplexní a psychosomatické medicíny a také autor a spoluautor celostně-medicínsky zaměřených odborných a popularizačních knih Jan Hnízdil s psaním ještě neskončil. V červnu vyšla jeho novinka Jak být zdravý v nemocné společnosti.