Veronika González přinesla do české literatury nový dech. V roce 2023 jí vyšla prvotina Mezi nimi a po dvou letech přibyl román Blízcí. Obě knihy se zaměřují na rodinné a partnerské vztahy a mezigenerační střety. Kniha Blízcí se převážně odehrává na vesnici, kam se za svým přítelem Igorem přestěhuje hlavní protagonistka Bára. Domeček, který by se pro pár měl stát bezpečným místem, jím úplně není, protože se na nezvané návštěvy pozývá Igorova matka, která s buchtou přináší i velkou hromadu destruktivní nálady. A tak se rozbíhá děj, za nímž se skrývá nebývale mnoho zla...
Nesouladu s tchány se ve společnosti dost často smějeme a existuje o tom celá škála vtipů, ale pokud neshody překročí hranici únosnosti, prostor ke smíchu už nezbývá. A domácí násilí je něco, co se trpí – potichu, pro zanechání obrazu na povrchu spokojené rodiny. S obojím se v románu setkáme a je perfektní, že na to můžeme jen nahlížet z více stran. Mě romány o vztazích hodně baví a v podání Veroniky González to bylo skvělé. Jako čtenář jsem jen pozorovala chování postav k sobě navzájem, jejich reakce na situace a jak se to bude dál vyvíjet. Veronika González těží z obyčejně plynoucích dní maximum. Kvůli drobným, stupňujícím se a opakujícím se konfliktům, kvůli nástrahám a neporozumění se z těchto dní stávají dramata.
Ve vyprávění se střídá více postav, a díky tomu přicházejí aha momenty – odhalí se pohled z jiné strany, jak to vnímá ta daná osoba, dozvíme se více detailů. A takhle si spojujeme příběh do skládačky. Tenhle styl je vynikající volbou.
Kniha v sobě nese negativní nádech, vystupují v ní i postavy s velmi nelichotivými charaktery, atmosféra bývá tíživá. Na druhou stranu Veronika González pracuje s tím, jak je přínosné se za sebe a za své (doopravdy) blízké postavit. Jak je dobré nahromadit v sobě sílu a ochránit se, vymanit se a své okolí z dosavadně zajetých kolejí, které jsou pro lidi devastační. Autorka dokonale vykresluje, jak nás formuje rodina a genetika, jaký to na nás má vliv, jaký je to začarovaný kruh, pokud na vás váš příbuzný působí záporně, dokud to celé někdo razantně neutne. Veronika González se nebojí dotýkat nepříjemných témat s otevřeností, ale dělá to s pokorou. Dialogy jsou uvěřitelné a situace, do kterých se postavy dostávají, zrcadlí životy naše nebo našich známých. Napětí je dávkováno extrémně dobře, a i když tušíme, že to nesměřuje k líbivému vyřešení, nemůžeme se od příběhu odtrhnout.
Musím odhalit, že závěr mě překvapil. Nepovažuji se v určitých oblastech za konzervativní, ale konec je kontroverzní. Ovšem i tato hra s postavami se mi líbila a nechává prostor si vše nechat projít hlavou.
Recenzentka Radka
